O čem se chudáku Fjodoru Michajloviči ani nesnilo

Letní koncerty na strahovské Sedmičce svou sporost obvykle vynahrazují intenzitou, zvláště když jde o tak ostře sledovanou kapelu jako Baroness, která by si za normálních okolností mohla dovolit klub pro několik stovek. Ať už byl dojem z pátku 3. srpna jakýkoliv, dá se s jistotou říct, že nic podobného už zádný fanoušek neuvidí. Smutnou ironií této skutečnosti je fakt, že kapela dva týdny po pražském koncertě bourala v Anglii. Přežili to všichni; členové mají polámané ruce a nohy a obratle a než se vdají, tak se jim to s velkou pravděpodobností zahojí, v kritickém stavu ale zůstal ridič. Zbytek turné byl pochopitelně zrušen. Sledujte www.baronessmusic.com. "Thank you for all the support during this extremely difficult time."

Odvážně na veselejší notu: koncert Baroness byl, tak trochu podle očekávání, peklo - ve všech pozitivních smyslech tohoto zprofanovaného slova. Kdo přišel jen o trochu později, musel se do prvních řad dostat lokty nebo nafejkovat těhotenství: loajálnost fanoušků je v malých prostorách 007 navzdory věrné kopii subtropického klimatu neúprosná. Což pochopitelně nebránilo pokusům o stagediving už od otvíráku A Horse Called Golgotha. Víte, co jsou "plazivky"? Jeskyně o šířce několika, ani ne desítek centimetrů - sotva tolik, abyste tam nacpali hrudník a pomalými pohyby pat se dostávali želvím tempem dopředu. Prostor mezi stropem Sedmičky a lesem rukou fanoušků vypadal jako plazivka. Některé koncerty jsou adrenalinovým sportem, to mi nikdo nevymluví.

Klub byl narvaný po okraj, protože Červené a Modré album jsou takřka legendární a novinka Yellow & Green, bez ohledu na zlé jazyky, přirozeným a přirozeně kvalitním krokem vpřed, nejen proto, že ji produkoval John Congleton. Celému světu by Baroness prokázali velkou laskavost, kdyby mohli na stadionech nahradit Metalliku, ale na to jsou trůny metalových králů zbytečně, pardon my french, zaprděné. A přestože mám v ranku metalu s lidskou tváří jiné favority (Torche! Torche na hrad!), nikomu bych masový úspěch a všechno, co s tím souvisí (kurvy, chlast, chlebíčky) nepřála víc než kucim ze Savannah, t.č. v britském špitále.

Na Sedmičce se zatápělo: optikou fanouška jeli Baroness tzv. dokonalý setlist. Dostatečně pokryli povinnou novinku, zhustili hitovkama z Blue Album (včetně The Sweetest Curse nebo Jake Leg v přídavku) a k druhému a třetímu orgasmu pak stačily Isak na první a Grad na druhý závěr. I kdyby koncert nedosáhl do Top 10, čemuž vhledem ke své nesleposti nevěřím, vyhrává diplom za nejvíc fan-friendly sestavu. Fan-friendly byla i atmosféra, trochu míň pak ceny triček, které jste si na konci stejně museli koupit, pakliže prozřetelně nenosíte hadry na převlečení. Kuře, zvukař a mj. kytarista Vitacitu, sice nastavené hladinky z profesionálního hlediska nepochválil, leč ani od baru se nedala vznést jediná stížnost. A divila bych se, kdyby tomu bylo v jiných částech Strahova jinak.

"Sedmička jak vyšitá, lidí jak sraček, atmoška hustší než mlha v Rákosníkovi, krutónská akce!" Některé koncerty vpravdě nepotřebují zbytečně okecávat. Pozdravujeme Baroness a vzkazujeme, že je milujeme i se zlomenými kostmi!