O příborovém noži a jiných praktikách (Holy Fuck)

Za hudbou, především elektronickou, je třeba se vypravit z půlmilionové Zaragozy do hlavního města nebo katalánské metropole, o tom žádná, na druhou stranu publikum je tu lačné a vášnivé. Teď tu probíhají dvoutýdenní křesťanské oslavy města (rozuměj nonstop party) Fiestas del Pilar, a tak ulicemi tepou rytmy popu, rocku, mainstreamové elektroniky, ale především latina a balkánu, který sice dokáže rozproudit krev v žilách, nicméně brněnskou klubovou rozmlsanost nezažene.

Jako zázrakem se v Zaragoze zastavují Holy Fuck v doprovodu místních One Dimensional Band. V momentu, kdy se pětičlenná skupina s blonďatou zpěvačkou v čele skládá na pódium, jsem jediný člověk v sálu. Jak jsou jižané nedochvilní, jsou i bezprostřední, a tak na sebe s kapelou zamáváme a s úsměvem od ucha k uchu zvoláme „Hola!“. Těžko říct, proč kapela sáhla zrovna po názvu One Dimensional Band, když kytary, klávesy, bicí, basa a tamburína kouzlí výživnou dávku acid dream popu, který zní jako soft verze dánských The Raveonettes uvězněných v šedesátkách. Poměrně jednoduché texty vyrovnává originální aranžmá jednotlivých songů, měkká kytarová linka má blízko k folku Salvia Plath nebo Maston, instrumentální pasáže připomínají postrockové Explosions In the Sky. Aragonská kapela rozhodně překračuje hranice jedné dimenze.

S jedenáctou večerní otevírá Chimes Broken zabijačkový set kanadských Holy Fuck. Holy Fuck! Od čtyřdenního řádění na Creepku mě nic takhle nezasáhlo. Pěkně popořádku, jako na letos vydaném albu Congrats, pokračují písní Tom Tom. S nadšením malého dítěte sleduju Briana Borcherdta, jak se natahuje pro příborový nůž a řeže bordelové beaty. Cestu k přehrabování se kuchyňskými šuplíky popisuje Borcherdt například v rozhovoru pro seattleskou rádiovou stanicí KEXP – hraní na kytaru se mu zdálo příliš snadné, a tak začal experimentovat s předměty kolem sebe. Přístroj připomínající psací stroj, jehož útrobami se vine svitkový film, asi zařadit nedokážu. Na dvou pultech, které jsou postaveny čelem k sobě, leží víc drátů než na ARO, Holy Fuck odvádějí chirurgicky přesnou práci. Dlouhovlasý článek kapely Graham Walsh si pedantsky zastrkuje vlasy za uši, Borcherdt naproti němu předvádí vytuněnou verzi yorkeovských tanečků. Transformujte hudbu Holy Fuck do světelné podoby a rázem získáte arzenál epileptiků.