Obývákové snění se Stevem Hauschildtem

Před časem jsem v rozhovoru s Ondřejem Lasákem vyjádřil naději, že jeho Genot Centre přiveze do Prahy Stevea Hauschildta. Bylo to krátce po vydání desky Strands, která někdejšího člena tria Emeralds katapultovala mezi nejskloňovanější jména současné poslechové elektronické hudby. Tenkrát se myšlenka Hauschildtova pražského koncertu zdála být poměrně utopickým snem - americký Cleveland přece jenom není Berlín, aby si k nám hudebníci běžně odskakovali. Povedlo se to až nyní, kdy Hauschildt křižuje Evropu a jednou ze sedmi zastávek jeho miniturné byla právě i Praha.

Rozlehlá kavárna Obývák, která je součástí multikulturního centra Studio Alta, se svou domáckou atmosférou k Hauschildtově hudbě perfektně hodila. Američan sice nehrál zdaleka tak poklidně, jak by se dalo očekávat z pouhého poslechu jeho desek, přesto se koncert nesl především v duchu pastorálního syntezátorového ambientu. Hauschildtova tvorba vychází ze dvou zdrojů, které se do výsledku promítají v ideálně namíchaném poměru. Jedním je autorova fascinace moderními technologiemi a jejich možnostmi při skládání hudby. Tím druhým je pak Hauschildtova přirozená muzikálnost, díky níž se z poslechu relativně přímočarých kompozic stává mnohovrstevnatý zážitek.

Tomuto sweet spotu mezi vřelou lidskostí a technologickou odtažitostí se z obou předskokanů více přiblížila dvojice Sítě. Jan Tomáš a Jan Kašpar kombinují abstraktní elektronickou hudbu s kytarovými plochami. Kytarová je sice méně výrazná, než u Kašparova sólového projektu Obelisk of Light, zato ale neodvádí pozornost od toho, co jde oběma Janům nejlépe. Tím je postupné budování atmosféry pomocí výpůjček prvků industriálního techna (rytmika) či post-rocku (monumentální zvukové stěny, do nichž koncert vygradoval).

Úvodní set obstarala v Praze žijící Slovenka Jano Doe, doplněná Lasákovým belgickým parťákem v Genot Centre Wimem Dehaenem. Šlo o krátkou, ale efektivní ukázku modulární syntézy, která trvala necelou půlhodinu a svou abrazivností ostře kontrastovala s klidnější tvorbou hlavní hvězdy večera. Spíš než o vytváření hudby z ničeho jde u tohoto typu vystoupení o pravý opak - finální tvar skladby vzniká kladením překážek nepřetržitému proudu tónů generovaných oscilátory. Fakt, že žádné dva sety odehrané na modulární syntezátory nemůžou být nikdy zcela stejné, jenom přispívá k přitažlivosti téhle větve elektronické hudby.

Jedinou nevýhodou místa konání koncertu byla absence adekvátní projekční plochy. Veškeré vizuály tak byly promítány na dřevěné kvádry nad pódiem, což bylo - řečeno s Karlem Čapkem - velmi málo ideální. Jinak šlo o mimořádný večer plný mimořádné hudby. Už to bylo napsáno při mnoha jiných příležitostech - v posledních letech se z Prahy stala regulérní kulturní metropole, která už nemusí pouze vyzobávat drobky z dění v okolních zemích. Největší zásluhu na tom mají nejrůznější aktivity zdola, ke kterým patřila i tahle spolupráce Genot Centre s kolektivem Seed.