OFF Festival 2017: rozjímání nad rozlitým mlékem

Hned na začátku dne jsme se nechali odvést k pódiu za Haley Fohr coby Circuit des Yeux. Její démonický hlas dokáže evokovat spoustu niterných pocitů a motivovat ke změně. Hravá píseň Do the Dishes zněla prostorem jasně a výstižně, protože těžko lze zvrátit společenské pořádky bez aktivity každého jednotlivého. Fohr nás nechala kontemplovat nad vlastními osudy. Bylo to magické, nestrojené, dodalo to sílu.

A té bylo zapotřebí před okupací hlavní stage, která se blížila s příchodem tmy. S Boris přišel dým, hodně dýmu, dým, který hladí a kope zároveň. Už ani nevím, zda byl nástup na stage pompéznější než sestup z ní. Bubenické paličky rozhozeny do všech světových stran, vrstva Atsuaova make-upu stále fresh a my také. Tolik let fungování, tolik koncertů, tolik intenzity vybízí k otázce, zda nemají členové silmultánně žijící inkarnace?

Na Swans jsme si počkali vysedávaje u jezírka, jak poetické. Jeden z jejich jistojistě “posledních” koncertů měl uzavřít celý letošní Off, uzavření to však bylo rázu diskutabilního.

Michael Gira by si na letošním Offu jen těžko mohl stěžovat, že mu nebyl dopřán dostatek prostoru. Střihl si to jako kurátor Experimental Stage, do jejíhož pátečního programu začlenil mimo jiné kytaristu Swans Normana Westberga, Jamieho Stewarta (Xiu Xiu) a Lawrence Englishe v projektu Hexa či Annu von Hausswolf. Jelikož v pátek Gira vystoupil se svou sólovou tvorbou, nedělní koncert Swans asocioval pomyslné uzavření kruhu.

Od momentu, kdy Christophu Hahnovi přestal fungovat aparát, se kruh začal rozplétat. Kadenci úvodní části koncertu ublížila série pokusů a omylů, kdy Hahnovi donesli další dva zesilovače, z nichž až ten druhý byl funkční. Čaro se rozptýlilo a osudná pauza, kdy do backstage odešel na chvíli i Gira, se zakousla pod kůži. Peripetie technického rázu se týkaly i padajících kláves a nefungujícícho odposlechu, klobouk dolů, pokud se někomu tyhle elementy podařilo vytěsnit. Po opětovném zapojení všech nástrojů už nebylo cesty zpět. Bolestivé to loučení s festivalem. Set byl zkrácen o více než dvacet minut, pódium neshořelo, v Girových očích jsem plameny zahlédla jen při vyhánění security zpod pódia. Můžeme mu vůbec úsměvné klábosení se zapálenou cigaretou po skončení koncertu věřit? V puse mi zůstala hořkost.