Ohně slabší i silnější (Neurosis & co.)

Cesta přes Vídeň rozžhavenou do ruda, k Areně, do postindustriální čtvrti, která trefně předesílá zážitky nadcházejícího večera. Ten otevírají Kowloon Walled City. Dříve děsivá hongkongská pevnost, dnes kapela, jejíž kytary se zarývají hluboko do těla a groovují nevybíravě a nezastavitelně. Přestože bylo jejich nasazení vysoké, zásadně nepřesvědčili, namísto očekávané smrště pocit, že tohle už jsem slyšela jindy a jinde. Nějak se mi nedostalo onoho unikátního prožitku, který přišel s Yob.

Doomová trojice z Oregonu se předvedla v plné síle. Z poslední desky Our Raw Heart sice zahráli jen jeden song, to však vzhledem k desetiminutové délce jejich skladeb set nijak nezmírnilo. Naopak vytvořili místo pro starší alba, The Illusion of Motion (2004) nebo i The Great Cessation (2009). Zážitek to byl silný, podpořen precizností všech hudebníků a hymnickým zpěvem Mikea Scheidta. Ten je po vážných zdravotních komplikacích zpět a bylo skvělé vidět, kolik energie a razance je schopen do hudby zase dávat. Jeho až heavymetalový zpěv rezonoval stěnami Areny a napojoval se na masité kytary, pompézní zvukové hradby a vlasy pod pás. Bylo to transcendentální a pompézní, ruce zaťaty, emoce pocuchány.

Yob nastolili solidní atmosféru, ovšem vesmírné ústřely pak uzemnili Neurosis. Byla to pouť napříč historií, především posledními dvaceti lety, alby A Sun That Never Sets (2001), Given to the Rising (2007) a Honor Found in Decay (2012). Neurosis jsou fenoménem, nemajícím v metalové hudbě obdoby. Fenoménem, který nikdy nesešel na cestu líbivosti, přicházel s uvěřitelnou, lidsky blízkou tvorbou a specifickým těžkým zvukem, z nějž těžily a těží další a další skupiny, od hardcore/punku až k postmetalu či industrialu. A možná právě kvůli vysokému očekávání jsem nebyla schopná se do jejich setu zcela ponořit. Čekala jsem razanci, tlakovou vlnu, ale pořád něco chybělo. Možná jsem vyhlížela až příliš mohutný zvukový kolos, možná jsem už v Areně zažila hlasitější koncerty a intenzivnější prožitky. Možná toho bylo naživo přeci jen málo…