Články / Rozhovory

Ondřej Bezr: Blues Aperitiv je tu od toho, aby scénu „pošťuchoval“

Ondřej Bezr: Blues Aperitiv je tu od toho, aby scénu „pošťuchoval“

Jiří V. Matýsek | Články / Rozhovory | 17.02.2022

Mezinárodní festival Blues Alive, to nejsou jen žánrové legendy a ostřílení muzikanti z celého světa. Festival již tradičně dává prostor mladým nadějím, kterým patří úvodní sety každého ze tří festivalových večerů. Jejich zásobárnou je soutěžní přehlídka Blues Aperitiv. Letošní ročník se rozběhl 11. ledna a kapely mohou své přihlášky posílat až do 15. března. Vybraní účastníci se pak představí ve finále, které se uskuteční 23. dubna v Domu kultury do Šumperku. Do zákulisí Blues Aperitivu jsme nahlédli se členem poroty, ale i dramaturgem „velkého“ Blues Alive Ondřejem Bezrem.

Jak vznikla myšlenka na založení přidruženého festivalu Blues Aperitiv?

Po několika letech existence Blues Alive jsme si uvědomili, že pokud chce festival růst, dramaturgie musí mířit ke stále větším hvězdám a zejména zahraničním umělcům. Zároveň jsme ale cítili potřebu podporovat a mapovat domácí scénu, protože jsme vnímali její potenciál. A bylo těžké domácí hudebníky, mnohdy velmi kvalitní, byť třeba zatím neznámé, odmítat s poukazem, že na mezinárodní festival „nepatří“. Proto jsme založili Blues Aperitiv, v jehož případě jsme se dlouho bránili označení „soutěžní“. Šlo a stále jde primárně o přehlídku zatím méně zavedených interpretů v gesci Blues Alive. To, že z Aperitivu také vycházejí nějací vítězové, bylo zpočátku podružné. Až časem v souvislosti s narůstajícím renomé Blues Alive dostalo vítězství v Blues Aperitivu, které jako jedinou cenu přináší možnost zahrát si ve světové konkurenci na podzimním Blues Alive, rozměr docela zajímavé položky do portfolia každé kapely.

Byla akce zamýšlena jako mezinárodní? A je geograficky nějak omezená? Kapely jsou většinou středoevropské...

První ročníky byly bez výjimky české, posléze se přidali Slováci, pak Poláci, což souviselo s rozšířením Blues Alive do Polska. Připomínám, že v Šumperku Blues Alive každoročně probíhá od čtvrtka do soboty a nedělní koncert je už dlouhou řadu let v polském Chořově. Hranice si žádné neklademe, už jsme uvítali, namátkou, kapely rakouské, maďarské, jednu tuším slovinskou, jednu běloruskou, část jedné přijela z Velké Británie a zbytek byli Češi. Geografické složení soutěžících je dáno do značné míry jednak tím, ke komu se informace o Aperitivu dostane, jednak, a to je důležité, účastníkům šumperského finále platíme pouze nutné náklady na cestu, jinak se soutěže účastní ve vlastní režii. Stejně je tomu ostatně u všech podobných festivalů na světě. Honoráře a vše další, co k vystoupení na velkém festivalu náleží, dostávají až vítězové hrající na Blues Alive. Neboli: kapelám se musí vyplatit do Šumperka jet i bez jistoty, že vyhrají.

Co by podle tebe měla mít kapela, aby se dokázala na Blues Aperitivu prosadit? Co u kapely hledáte?

První roky se přihlašovaly kapely, které – tu lépe, tu hůře – hrály převážně bluesové nebo bluesrockové standardy. Přiznám se, že když jsem za večer třikrát slyšel Stormy Monday a čtyřikrát Hoochie Coochie Man, už jsem se kapánek ošíval. Ale tyhle doby už jsou naštěstí dávno za námi, dnes vysoko převažuje autorský repertoár. Aby se kapela prosadila u poroty, musí mít především nějakou vlastní tvář. Tu samozřejmě může mít i v případě, že hraje ony standardy, ale musí je obohatit vlastním invenčním vkladem, což je samozřejmě možné. Pokud jde o mě osobně, já mám rád také nejrůznější bluesové crossovery, mixy s jinými žánry, takže pokud se takové kapely přihlásí, a dovedou svoji hudbu důvěryhodně na pódiu interpretovat, mají – alespoň u mě – velkou šanci.

Bývá hodnocení poroty jednoznačné, nebo dochází k tvrdým střetům?

Stává se, že se na některém jméně při jednání poroty „zasekneme“, ale zpravidla dojdeme k výsledku poměrně snadno. Většina vítězů v historii Blues Aperitivu byla naprosto přesvědčivá a tím pádem „jasná“.

Jak moc se podle tebe liší vkus poroty a publika?

Bývá to tak půl na půl. Některé ročníky se cena diváků kryje s jednou ze dvou cen poroty, někdy se míjíme. Už se stalo, že si kapela dovezla hodně svých fanoušků s sebou a díky jejich hlasům v diváckém hlasování zvítězila. To je samozřejmě zcela relevantní a regulérní postup. Ostatně, umět si zajistit svůj okruh věrných příznivců, i to patří k muzikantským schopnostem, které je třeba ocenit.

Na stránkách Blues Aperitivu píšete, že nepostupující kapely se mohou hlásit opakovaně, je nějaká taková, která by to zkoušela pořád dokola?

Tak sousloví „pořád dokola“ bych asi nepoužil, ale bylo a je několik kapel, které se hlásí opakovaně, někdy projdou do finále, někdy ne, záleží vždy na konkurenci toho kterého ročníku a na tom, kolik práce od minulého přihlášení kapela udělala. A jsou v historii Blues Alive příklady, kdy se potvrdilo, že právě tato práce na sobě, na vlastním repertoáru a zároveň vytrvalost v přihlašování do soutěže nese svoje ovoce. Jestli se nepletu, jedním z takových případů byl třeba olomoucký Bluesberg.

Nejvýraznější vítězové?

Z Blues Aperitivu vzešlo hned několik velmi známých jmen. Rád připomínám, že hned první ročník vyhrál se svou tehdejší kapelou kytarista Marcel Flemr, tehdy ještě jako teenager. Posléze se stal jednou z největších českých kytarových hvězd v bluesovém stylu a je mi líto, že se v poslední době hudbě nevěnuje. Dalších talentů, ať starších nebo mladších, byla celá řada. Například Jirka Míža, Jakub Kořínek, Míra Kašpar, tedy vesměs bluesoví písničkáři, nebo Miloš Svoboda, brilantní bluesový hráč na elektrickou kytaru. Jedno ze jmen posledních let, u něhož považuji za čest, že se jeho sólová kariéra víceméně odvíjí od účasti a vítězství v Blues Aperitivu, je jihomoravský písničkář Jan Fic. Ten už když nám poslal do základního výběrového kola svoje první nahrávky, doslova jsem „zastříhal ušima“, protože mi bylo jasné, že tohle je něco, co nemá na domácí scéně konkurenci. A Honzova další kariéra lemovaná zatím dvěma velmi úspěšnými alby Město a Potom, produkovanými Martinem Kyšperským, mi dala za pravdu.

A naopak, je někdo, u koho tě mrzí, že nakonec nevyhrál?

Abych byl upřímný, většinu kapel, které se neposunou dál, úspěšně zapomenu. Ne že bych je jakkoli přehlížel, ostatně už to, že se někdo probojuje do finále, tedy mezi oněch „sedm statečných“, a to každoročně ze třiceti až čtyřiceti přihlášených, je docela velký úspěch. Ale kapel je prostě moc, takže si momentálně žádné jméno, u něhož by mě, klausovsky řečeno, „nevýhra“ zamrzela, nevybavuji. Všem se omlouvám.

Sleduješ další cesty kapel, které Blues Aperitivem, ať už úspěšně či neúspěšně prošly?

Sleduji, a to už proto, že se jich většina skutečně neztratí a i na Blues Alive se často, třeba se svými dalšími projekty, vracejí v pozici regulérních účinkujících bez nutnosti absolvovat aperitivní kolečko. Je dobré poznamenat, že zatímco z českých interpretů se přihlašují zpravidla skutečně neznámé kapely nebo hudebníci, například v Polsku má Blues Aperitiv takovou pověst, že se do něj přihlašují i kapely zavedené, které mají na kontě třeba i několik alb a některá z četných polských ocenění. A hrají s odpovídající kvalitou. Stále platí, co říkáme už více než dvacet let, polská bluesová scéna je z mnoha důvodů stále výrazně rozvinutější než česká. Právě proto je tady ale – mimo jiné – taky Blues Aperitiv. Aby domácí scénu trochu „pošťuchoval“ a snad i kultivoval.

Info

Blues Aperitiv
23. 4. 2022 Dům kultury, Šumperk

foto © Ivan Prokop

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tak daleko, tak blízko: Barbora Sliepková

redakce 07.12.2022

V Campu můžete zhlédnout přehlídku Slovenská architektura ve filmu, která uvede i film Čiary režisérky Barbory Sliepkové. Jejím prizmatem na všední věci v naší pravidelné rubrice.

Michal Kudělka (Panenské plameny): „Hrdina“ musí vypadat jako Ladislav Klíma

Shaqualyck 07.11.2022

Sedmá Piper Night proběhla tradičně v prostorách Katolického domu minulý pátek a odehrála se na ní mimo jiné premiérová projekce nového klipu Panenských plamenů.

Justin Sullivan (New Model Army): Vyhlížíme to, co je před námi

Michal Pařízek 19.10.2022

Justin Sullivan během koronavirové pauzy nahrál vlastní album Surrounded, teprve druhé mimo domovskou formaci, s níž ovšem vystoupí za týden v Lucerna Music Baru. Rozhovor.

Sam Lee: Moje stýskání není nikdy příliš dlouhé

Adéla Polka 10.10.2022

Rozhovor o starých pověstech, cikánech, slavících a českých dubových lesích. Před koncertem v Praze, kde s ním mimo jiné vystoupí i Bernard Butler ze Suede.

Jana Burkiewiczová: Co všem těm divokým tvorům necháváme?

Maria Pyatkina 07.10.2022

Lákáme na říjnové číslo Full Moonu věnované tanci rozhovorem s choreografkou Janou Burkiewiczovou o představení Ostrov!, které můžete vidět 11. a 12. října v La Fabrice.

Nilüfer Yanya: Člověk se musí cítit zdravěji, aby byl kreativní

Michaela Šedinová 05.10.2022

Britská písničkářka s irsko-barbadosko-tureckými kořeny letos vydala svou druhou nahrávku Painless. A představí ji v Praze. Rozhovor.

Vojtěch Tkáč (Pulz): Chci prostě dělat koncerty, na které bych sám šel

Jarmo Diehl 24.09.2022

Pokud máte rádi žižkovský klub Palác Akropolis, nemohli jste minout novou koncertní sérii Pulz, jíž je Vojtěch Tkáč dramaturgem. Rozhovor.

Anna Mašátová (Music Navigator): Další vzdělávání je nezbytné

Michal Pařízek 14.09.2022

Skutečně potřebuje svět další showcase? V čem bude MuNa jinou akcí? Zkusme důvody k založení MuNa konkretizovat.

Marián Tesák (Flaam festival): Tento rok je line-up bez akéhokoľvek kompromisu

Michal Pařízek 09.08.2022

Letos se v Nitře představí například Sega Bodega nebo HMLTD, ale také mexická producentka LDY OSC nebo Hyphen Dash, ukrajinská odpověď na slovutné Badbadnotgood.

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého v umeleckej sfére

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor Tanečna Andrej Awo Štepita.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace