Články / Rozhovory

Ondřej Bezr: Blues Aperitiv je tu od toho, aby scénu „pošťuchoval“

Ondřej Bezr: Blues Aperitiv je tu od toho, aby scénu „pošťuchoval“

Jiří V. Matýsek | Články / Rozhovory | 17.02.2022

Mezinárodní festival Blues Alive, to nejsou jen žánrové legendy a ostřílení muzikanti z celého světa. Festival již tradičně dává prostor mladým nadějím, kterým patří úvodní sety každého ze tří festivalových večerů. Jejich zásobárnou je soutěžní přehlídka Blues Aperitiv. Letošní ročník se rozběhl 11. ledna a kapely mohou své přihlášky posílat až do 15. března. Vybraní účastníci se pak představí ve finále, které se uskuteční 23. dubna v Domu kultury do Šumperku. Do zákulisí Blues Aperitivu jsme nahlédli se členem poroty, ale i dramaturgem „velkého“ Blues Alive Ondřejem Bezrem.

Jak vznikla myšlenka na založení přidruženého festivalu Blues Aperitiv?

Po několika letech existence Blues Alive jsme si uvědomili, že pokud chce festival růst, dramaturgie musí mířit ke stále větším hvězdám a zejména zahraničním umělcům. Zároveň jsme ale cítili potřebu podporovat a mapovat domácí scénu, protože jsme vnímali její potenciál. A bylo těžké domácí hudebníky, mnohdy velmi kvalitní, byť třeba zatím neznámé, odmítat s poukazem, že na mezinárodní festival „nepatří“. Proto jsme založili Blues Aperitiv, v jehož případě jsme se dlouho bránili označení „soutěžní“. Šlo a stále jde primárně o přehlídku zatím méně zavedených interpretů v gesci Blues Alive. To, že z Aperitivu také vycházejí nějací vítězové, bylo zpočátku podružné. Až časem v souvislosti s narůstajícím renomé Blues Alive dostalo vítězství v Blues Aperitivu, které jako jedinou cenu přináší možnost zahrát si ve světové konkurenci na podzimním Blues Alive, rozměr docela zajímavé položky do portfolia každé kapely.

Byla akce zamýšlena jako mezinárodní? A je geograficky nějak omezená? Kapely jsou většinou středoevropské...

První ročníky byly bez výjimky české, posléze se přidali Slováci, pak Poláci, což souviselo s rozšířením Blues Alive do Polska. Připomínám, že v Šumperku Blues Alive každoročně probíhá od čtvrtka do soboty a nedělní koncert je už dlouhou řadu let v polském Chořově. Hranice si žádné neklademe, už jsme uvítali, namátkou, kapely rakouské, maďarské, jednu tuším slovinskou, jednu běloruskou, část jedné přijela z Velké Británie a zbytek byli Češi. Geografické složení soutěžících je dáno do značné míry jednak tím, ke komu se informace o Aperitivu dostane, jednak, a to je důležité, účastníkům šumperského finále platíme pouze nutné náklady na cestu, jinak se soutěže účastní ve vlastní režii. Stejně je tomu ostatně u všech podobných festivalů na světě. Honoráře a vše další, co k vystoupení na velkém festivalu náleží, dostávají až vítězové hrající na Blues Alive. Neboli: kapelám se musí vyplatit do Šumperka jet i bez jistoty, že vyhrají.

Co by podle tebe měla mít kapela, aby se dokázala na Blues Aperitivu prosadit? Co u kapely hledáte?

První roky se přihlašovaly kapely, které – tu lépe, tu hůře – hrály převážně bluesové nebo bluesrockové standardy. Přiznám se, že když jsem za večer třikrát slyšel Stormy Monday a čtyřikrát Hoochie Coochie Man, už jsem se kapánek ošíval. Ale tyhle doby už jsou naštěstí dávno za námi, dnes vysoko převažuje autorský repertoár. Aby se kapela prosadila u poroty, musí mít především nějakou vlastní tvář. Tu samozřejmě může mít i v případě, že hraje ony standardy, ale musí je obohatit vlastním invenčním vkladem, což je samozřejmě možné. Pokud jde o mě osobně, já mám rád také nejrůznější bluesové crossovery, mixy s jinými žánry, takže pokud se takové kapely přihlásí, a dovedou svoji hudbu důvěryhodně na pódiu interpretovat, mají – alespoň u mě – velkou šanci.

Bývá hodnocení poroty jednoznačné, nebo dochází k tvrdým střetům?

Stává se, že se na některém jméně při jednání poroty „zasekneme“, ale zpravidla dojdeme k výsledku poměrně snadno. Většina vítězů v historii Blues Aperitivu byla naprosto přesvědčivá a tím pádem „jasná“.

Jak moc se podle tebe liší vkus poroty a publika?

Bývá to tak půl na půl. Některé ročníky se cena diváků kryje s jednou ze dvou cen poroty, někdy se míjíme. Už se stalo, že si kapela dovezla hodně svých fanoušků s sebou a díky jejich hlasům v diváckém hlasování zvítězila. To je samozřejmě zcela relevantní a regulérní postup. Ostatně, umět si zajistit svůj okruh věrných příznivců, i to patří k muzikantským schopnostem, které je třeba ocenit.

Na stránkách Blues Aperitivu píšete, že nepostupující kapely se mohou hlásit opakovaně, je nějaká taková, která by to zkoušela pořád dokola?

Tak sousloví „pořád dokola“ bych asi nepoužil, ale bylo a je několik kapel, které se hlásí opakovaně, někdy projdou do finále, někdy ne, záleží vždy na konkurenci toho kterého ročníku a na tom, kolik práce od minulého přihlášení kapela udělala. A jsou v historii Blues Alive příklady, kdy se potvrdilo, že právě tato práce na sobě, na vlastním repertoáru a zároveň vytrvalost v přihlašování do soutěže nese svoje ovoce. Jestli se nepletu, jedním z takových případů byl třeba olomoucký Bluesberg.

Nejvýraznější vítězové?

Z Blues Aperitivu vzešlo hned několik velmi známých jmen. Rád připomínám, že hned první ročník vyhrál se svou tehdejší kapelou kytarista Marcel Flemr, tehdy ještě jako teenager. Posléze se stal jednou z největších českých kytarových hvězd v bluesovém stylu a je mi líto, že se v poslední době hudbě nevěnuje. Dalších talentů, ať starších nebo mladších, byla celá řada. Například Jirka Míža, Jakub Kořínek, Míra Kašpar, tedy vesměs bluesoví písničkáři, nebo Miloš Svoboda, brilantní bluesový hráč na elektrickou kytaru. Jedno ze jmen posledních let, u něhož považuji za čest, že se jeho sólová kariéra víceméně odvíjí od účasti a vítězství v Blues Aperitivu, je jihomoravský písničkář Jan Fic. Ten už když nám poslal do základního výběrového kola svoje první nahrávky, doslova jsem „zastříhal ušima“, protože mi bylo jasné, že tohle je něco, co nemá na domácí scéně konkurenci. A Honzova další kariéra lemovaná zatím dvěma velmi úspěšnými alby Město a Potom, produkovanými Martinem Kyšperským, mi dala za pravdu.

A naopak, je někdo, u koho tě mrzí, že nakonec nevyhrál?

Abych byl upřímný, většinu kapel, které se neposunou dál, úspěšně zapomenu. Ne že bych je jakkoli přehlížel, ostatně už to, že se někdo probojuje do finále, tedy mezi oněch „sedm statečných“, a to každoročně ze třiceti až čtyřiceti přihlášených, je docela velký úspěch. Ale kapel je prostě moc, takže si momentálně žádné jméno, u něhož by mě, klausovsky řečeno, „nevýhra“ zamrzela, nevybavuji. Všem se omlouvám.

Sleduješ další cesty kapel, které Blues Aperitivem, ať už úspěšně či neúspěšně prošly?

Sleduji, a to už proto, že se jich většina skutečně neztratí a i na Blues Alive se často, třeba se svými dalšími projekty, vracejí v pozici regulérních účinkujících bez nutnosti absolvovat aperitivní kolečko. Je dobré poznamenat, že zatímco z českých interpretů se přihlašují zpravidla skutečně neznámé kapely nebo hudebníci, například v Polsku má Blues Aperitiv takovou pověst, že se do něj přihlašují i kapely zavedené, které mají na kontě třeba i několik alb a některá z četných polských ocenění. A hrají s odpovídající kvalitou. Stále platí, co říkáme už více než dvacet let, polská bluesová scéna je z mnoha důvodů stále výrazně rozvinutější než česká. Právě proto je tady ale – mimo jiné – taky Blues Aperitiv. Aby domácí scénu trochu „pošťuchoval“ a snad i kultivoval.

Info

Blues Aperitiv
23. 4. 2022 Dům kultury, Šumperk

foto © Ivan Prokop

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zach Choy (Crack Cloud): Spojuje nás to, že jsme odpadlíci

David Čajčík 16.05.2022

Jako pozvánku na květnový koncert postpunkových Crack Cloud odemykáme rozhovor, který vyšel ve Full Moonu #113.

Ťukání do termosky a jiné výpravy do zvukové reality (Viera Marinová)

Viktor Palák 12.05.2022

Viera Marinová je zvuková designérka, která stojí mimo jiné za ceněným krátkým filmem Milý tati.

Poly (Insania): Tenkrát po tom byl hlad

Adéla Polka 09.05.2022

Falešný kněz Poly si ve svých obsáhlých kázáních rád rejpne a nechá být. Ať si každý přebere sám. Rozhovor.

Jan Bartoš (Prague Music Performance): Osvobození koncertního formátu mám v hlavě několik let

Jarmo Diehl 05.05.2022

Přední český klavírista, nebo přední český umělecký ředitel, v obou případech přesahující hranice naší země? Jan Bartoš je obé. Rozhovor k festivalu, jehož program budí respekt.

Alona Dmukhovska (Music Export Ukraine): Píšeme příběh lidstva

Anna Mašátová 02.05.2022

S Alonou a jejími kolegyněmi jsme se potkávaly během konferencí a festivalů v zahraničí, v loňském roce navázaly hlubší spolupráci, která vyústila v česko-ukrajinský workshop...

Léonce: Zabalené osobní prožitky a emoce

Adéla Polka 29.04.2022

Letošní festival francouzské kultury Bonjour Brno bude první květnový týden hostit mladého písničkáře, vystupujícího pod jménem Léonce. Rozhovor.

Ätna: Snadno se začneme nudit

Michaela Šedinová 28.04.2022

Na moje plačky, že celý den prší, mi s úsměvem odpovídají, že deštivé dny jsou fajn, protože lidi jdou o to radši na koncert. Rozhovor, koncert za pár dní.

Sanjin Nesimi, Jonáš Verešpej (Ankali): Věříme, že to má vyšší smysl

Jarmo Diehl 07.04.2022

Pražský klub Ankali příští týden zahajuje mezinárodní projekt Gravity Network, který nabídne pozoruhodný lineup nabízející nejen elektronické producenta, ale i diskuze na aktuální témata.

Josef Sedloň (Spectaculare): Dotknout se všech smyslů

Jarmo Diehl 31.03.2022

DJ, producent a promotér Josef Sedloň nejen o dramaturgii Spectaculare, ale i o inspiracích, devadesátkách a dalších láskách. Rozhovor.

Jan Fic (Red Bird Festival): Přispět i kapkou do moře má smysl

Michal Pařízek 29.03.2022

Kolektiv okolo Red Bird Instruments se rozhodl pomoci obětem války na Ukrajině a ve spolupráci s pražskou MeetFactory chystá charitativní akci. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace