Operators: vzájemná náklonnost

Prostor MeetFactory může být klubem i koncertní sálem – vždy se přizpůsobí tomu, co se děje uvnitř. Sedmého října bylo „Meetko“ klubem a hostilo Dana Boecknera (Handsome Furs, Wolf Parade) s jeho čerstvým projektem Operators. Jako support vystoupilo duo VIYU, tvořené Danielem Galbou a Tomem Hasbachem ze zmizelých Rara Avis.

VIYU experimentují s elektronikou a indie. Zaujmou především nezvyklými zvuky, které si zčásti sami samplují. Když se syntezátorové linky protkají s reverbem kytar a zkresleným hlasem, vzniká zvuk, v němž je snadné se utopit. Kvůli absenci dalších živých nástrojů a Galbově antifrontmanovství jsme se ale topili spíše v chladné tůni než v horké vaně.

Pak už se na pódiu pohybuje čtveřice Kanaďanů a rovná si cajky. Změť kabelů popropojované elektroniky je pestrobarevná chobotnice a člověk si klade otázku, jestli takový bastl vůbec může fungovat. Teď zhasnout světla. Dlouhý Boecknerův úsměv zasvítí do tmy, první synťákové tóny proletí nad hlavami, první píseň prolamuje ledy. Ale počkat, jaké ledy! Operators jsou více než vítanými hosty.

Synthpopová hravost tryskající ze studiových nahrávek je naživo ještě nakažlivější, nejlepším důkazem jsou písně Control nebo Blue Wave. Frontman se drží stojanu s mikrofonem a jako pavouk se natahuje k syntezátoru. Když obléká kytaru, show dostává rockovější koule.

Atmosféra je uvolněnější a uvolněnější. Členové ansámblu působí jako dobří přátelé a vřelý vztah (i když víceméně na jednu noc) vzniká také mezi frontmanem a publikem. Když bubeník už podruhé reklamuje problémy s bicími, Boeckner situaci využívá k tomu, aby pozdravil známé tváře z předešlých koncertů, kdosi z publika mu podává pivo. Vládne oboustranná spokojenost a vděčnost, frontman skoro až dojatě děkuje fanouškům za přijetí a ti mu jeho „děkuji“ oplácejí přesvědčivým „MY děkujeme!“.

Skvěle interpretované písně z debutu Blue Wave a obrovská chuť hrát by ke spokojenosti stačily, Operators navíc přidali osobní přístup, čímž zážitek vystřelili do mraků. Někdy je prostě hrozně příjemné cítit se žádaný.