Opravdu se to dělo? Max Cooper.

Britský hudebník Max Cooper zavítal o druhém březnovém víkendu do pražské MeetFactory, aby se v české premiéře představil, a to dokonce se svou audiovizuální show zvanou Emergence. Sobotní studené a deštivé počasí fanoušky neodradilo - prostor v sále byl několik desítek minut před desátou slušně zaplněný a před továrnou stály další hloučky příznivců holdujících cigaretám, které na vzduch vyhnal fakt, že akce byla nekuřácká.

Na žádném koncertě se nesmí připustit, aby byl předskokan být lepší než headliner, což se i tentokrát projevilo na způsobu ozvučení. Zvuk se ztrácel do prázdna a pro basy, aby si člověk došel přímo pod pódium, i tak ale Floex sklidil slušný potlesk na rozloučenou. Přesně o desáté se na plátně téměř kopírujícím šířku stage rozběhla projekce, zprvu černobílá. Spolu s ní taky hudba Maxe Coopera. Patnáct minut jemného klavírního drone ambientu s projekcí skvěle fungovalo. Pak se plátno rozzářilo pastelovými barvami, hudba výrazně zrychlila, přede mnou zapumpovaly ruce a spousta lidí se dala do tance. Opravdu se to dělo, opravdu produkoval tak prvoplánovou taneční hudbu?

Ze špatného snu mě vytrhla skladba Fragments of Self, její nádherná klavírní melodie i rozbité skřípavé zvuky. Následoval Origins, žánrově podobný track, jen doplněný ženským vokálem a originálním videoklipem. Voyage Though the Analogue Womb neoslovila, ale z Morphogenesis, jejíž originál mají na starosti Skew & Satirist, se díky Cooperově remixové verzi stala slušně namotávající palba. Gradující závěr umocňovala urbanistická projekce plná obměňujících se budov, intenzita hudby a obrazu se vzájemně podporovala. Doufala jsem, že své vystoupení zakončí Impacts, ideálně ve formě přídavku, ale nestalo se. Přišla akorát nezáživná tucka. Max Cooper umí dělat zajímavější hudbu, než tu, kterou předvedl v narovnaných a vyprázdněných polohách.