Organický válečný stroj (Gorgoroth + Melechesh)

Občas je k podivu, že pražská Chmelnice ještě po všech těch víkendových náporech stojí. Zatímco v sobotu hostila potemníky z Řecka v rámci akce Hellenic Darkness, v neděli už důstojně vítala nesvatou, geograficky pestrou expedici (nejen) blackových stálic. Klub se začal zaplňovat brzo, ale tak akorát, aby se dalo dýchat a zůstal i životní prostor pro každého.

Jako první otevřeli Earth Rot, následováni splašeným rokenrolem Incite. Jízda to byla rychlá, zběsilá, živelná, jen trochu odlišná od studených závanů, než se očekávalo od dalších vystupujících. Největší očekávání vyvolávali Melechesh a jejich blízkovýchodní metalová epika.

Nástup mezopotámského komanda na stage spustil tanec dervišů. Skladby se dynamicky střídaly, nenudily a nesklouzávaly do monotónní odehrávky, čímž potvrdily i to, co je silnou stránkou Melechesh - i se sumerskou mytologií v pozadí drží celý koncept pohromadě, aniž by na tom bylo něco chtěného. Organický válečný stroj a Pazuzu šířící mor. K tomu připočtěme zábavnou teatrálnost, lehkou nadsázku a elegantní, méně tradiční visuální stylizaci. Po několika skladbách měli Melechesh diváky na lopatě a suverénně hypnotizovali nejen zjevem, ale hlavně hudbou - tu melodickou, tu chaotickým, ale dobře dirigovaným hlukem. Zatímco Ashmedi se zhostil role lídra a budil respekt, kytarista Moloch si po kratší hudební hibernaci zjevně odpočinul a s vizáží asyrské mutace Lokiho rozverně koulel očima a probodával fanoušky jiskřícími pohledy.

Chvíle napětí a pak už sál pohltila rudě podkreslená temnota v režii Gorgoroth. O tři roky funkčně starší než Melechesh, toto veteránské těleso v čele s neúnavným frontmanem Infernem ukázalo poctivý, divadelní nástup a první hymny zamrazily v kostech. Visuální otrhanost a figury coby poslední zbytky lidských schránek, jež pohání něco uvnitř. Jestli Incite vsadili na ponurý rychlý rokenrol jak z rozpálené Route 66, Melechesh ukázali, jak skloubit méně tradiční, melodické linky s tvrdým základem a jejich písně se dynamicky střídaly. V případě Gorgoroth byla situace trochu jiná. Zvuk byl sice v pořádku, ale scházely výraznější hudební motivy, které by vytrhly z letargie.

Hluk a ostré kytary nejsou všechno, v prostoru zbyla jen hmota spojitého zvuku, výpravná podívaná a siluety ozdobené masivními bodci, ovšem scházela gradace, dynamika, vývoj, něco, co vybudilo představivost. Gorgoroth sice předchází pověst legend, formovali scénu a mají za sebou pověstné koncertní kousky, ale jejich vystoupení v Nové Chmelnici bylo stereotypní.