Orionovo Noční vidění v akci

Oriona nemá cenu představovat. Praotec českého rapu se na scéně pohybuje tak dlouho, jako někteří z nás na tomhle světě. Novinkou není jeho existence, ale nové album Noční vidění, ostatně křest byl taky důvodem čtvrteční sešlosti. Deska vzbuzuje protichůdné reakce: jedni ji odmítají, druzí hodnotí pozitivně. Tábory ale rozděluje spíše Orionova osobnost. Je pravda, že se nevyhnul chvílím, kdy s ním musel mít posluchač trochu trpělivosti. Lokální hudební přestřely a lyrická neohebnost byly vždy součástí jeho tvorby, přesto nebo spíše právě proto dokázal občas trefit vtipný či vážný moment přímo na komoru, bez větší rafinovanosti. Přičemž momenty přestřelů a silných momentů jsou v jeho kariéře vcelku vyvážené. V rámci Nočního vidění patřím k táboru těch, ktěří s Orim neztratili trpělivost a novinku hodnotím vesměs pozitivně. Nejedná se o majstrštyk, ale jako celek dokáže bavit a místy dokonce překvapí zpovědním charakterem. A taky vím, že pro řecko-křesťanskou myšlenkovou tradici je charakteristická určitá úcta k praotcům. A nejedná se o úctu pietní, ale živou, která je sice vystavena mnoha pochybám, ale jako celek zatím vydržela. Ostatně i proto mě zajímalo, jak zní Noční vidění naživo a vůbec jak Orion vypadá na stagi, když sólo koncerty příliš nedělá.

Hned po příchodu se nabízela paralela s Big Daddym Kanem, koncertujícím na stejném místě o týden dříve, hned po příchodu bylo totiž jasné, že ani jeden z veteránů Lucernu Music Bar tak úplně nezaplnil. Hrál DJ Doemixx, ale místo rozehřívání fanoušků je vhodnější mluvit o kulise. Rocco Sifredi českého rapu se vyloupl na stage v doprovodu Refewa, který ho většinu show zdvojoval nebo zpíval. Hned na začátku Ori prozradil, že setlist má zhruba třicet kousků a mimo klasik a novinek se bude hrát i z nevydaného materiálu. Nakonec se šlo do obou Teritorií nebo Orikoule a novinka tak byla v menšině. Horší byl nástup, Orion a Refew se nedokázali zkoordinovat a několikrát zarapovali přes sebe. Posléze se taky ukázalo, že Ori má problém urapovat rychlejší beaty z minulosti a nejednou konce rýmů zadrmolil. Na škodu bylo i to, že se nesnažil prodat své showmanství. Jakmile začal rapovat, zastavil se na místě a to až do konce tracku neopustil. Absence pódiového elánu a rapové přesnosti, tedy dvou věcí, které se jinak dokáží poměrně zdatně nahrazovat, večeru škodila. Na druhou stranu se výkon postupem večera neustále zlepšoval a podstatnou roli sehráli hosté. James Cole, Hugo Toxxx i Vladimír 518 hostovali každý v několika nejznámějších společných tracích a dokázali výrazně oživit atmosféru. CD se pak pokřtilo Jägermeistrem, který při Oriho show na stagi většinou neschází, a zhruba po hodince a něco byl konec.

Koncertní debut Nočního vidění vydatně doplněný předchozí tvorbou nezklamal, ale odzborujující nebyl. Docela trefně to shrnul ne úplně nadšený a poněkud unavený kamarád: „Ale jó, dalo se to.“