Oslava života v jarní noci

Vůbec si v případě hodnocení Baromantiky nechci hrát na objektivitu. Jak to tak v případě lásky bývá, nic jiného než pozitiva vám v hlavě stejně nenaskakují.

V Baromantice se snoubí protiklady, žánry a osobnosti, podivná spojení nepřestávají fascinovat ani na stopadesátý poslech. Ejhle, funguje to natolik, že se těšíte na koncert jako pachole na Ježíška a s prvními takty se roztékáte blahem.

Nehrají si na vysoké umění, přesto jsou texty jedny z nejkrásnějších, co zde vznikly. Nepotřebují komediantství, pódiovou show nebo symfoňák za zadkem, přesto se vám dostane pocitu velkoleposti. Faktem je, že takový pel-mel potřebuje extrémně silné hudební osobnosti. Pětice Dusilenka, Beata Hlavenková, Patrick Karpentski, Martin Novák a Matěj Belko umí předat emoce na výbornou, bez pachu umělosti a přehrávání. Aktuální dvouměsíční turné se zpožděním slaví zpěvaččiny prosincové čtyřicáté narozeniny, Oslava života, jak je šňůra pojmenována, je to doslovná a bohatá.

Dvě hodiny jsou dost času nejen k předvedení baromantického materiálu. Naléhavá Smiluje, kdy vám naskakuje husí kůže nad výkřikem „call me“, svatební Luna, Ticha černá, ve které Kollerův hlas z desky zastupuje bubeník Martin Novák, ale také téměř prehistorické kousky Pro Tebe i překvapující Tělo z Lenčina debutu. Klasické hrátky s loop station, odbourání se smíchy při Ptácích, výkřiky z davu „Lenka je nejvíc“ i bližší šepoty „Já ji žeru“. To doufám celý sál, přesto se neubráním podezření, že mnozí nemají o aktuální tvorbě kapely ani páru, reaguje se nejvíc právě na téměř dvacet let starou Pro Tebe. Nerudných a opilých podivných postav kolem se pohybuje nevídaně dost, pachuť z veksláckých móresů a keců, nad kterými zůstává rozum stát, vždyť nejste na koncertě Helči Vondráčkový.

Království zvyku nádavkem, publikum nepublikum, krásná je ta barokní romantika.