Pan Caplan má Prahu rád

Support Role odvolán pár hodin před koncertem, večer je tak v režii kanadského ansámblu Casual Smokers, vedeným písničkářem a multiinstrumentalistou Benem Caplanem. Je libo balady, kde ďábel práská bičem, vztahy se hroutí, jako když luskne prsty, lká se i kleje zároveň?

To všechno tahle parta snadno dokáže, navíc s černým humorem, který ocení nejen škodolibí Češi. Strahovská Sedmička našlapaná po poslední místečko, je znát začátek akademického roku, prozatím nepropitá kapesné a stipendia. Zahraniční studenti tvoří valnou část publika, ale jsou tu i ti, kteří se do Caplana zbláznili v srpnu na Trutnoff 2016. Ale ouha, kdo nedorazil s dostatečným předstihem, vidí přes dav maximálně Caplanovu bujnou kštici, do vzduchu trčící melodiku Taryn Kawajy a vršek kontrabasu Anny Rudick. Jamie Kronick za bicími se dá jen tušit, na dvě stovky příchozích místnost stavěna není a pódium už vůbec ne.

Při pohledu na Caplana v obleku, s brýlemi a obrovskou kšticí se samozřejmě neubráníte myšlenkám na hipster image, hudebně je ale tvorba směskou outlaw country tu šmrncnutého swingem, jindy klezmerem, Caplan sám svírá kytaru, banjo, nebo zasedne ke klavíru. Občas prohodí vtípek, svěří se s žaludeční virózou a myšlenkami na zrušení pražské zastávky, během koncertu ovšem není po nevolnosti ani stopy, kapela jede na výbornou a nijak se nešetří. Dupáky, ploužáky a drsná vyznání lásky, která by v červené knihovně vzbudila úděs.

Když si člověk vzpomene na dalšího židovského chlapce z Kanady, Joshe Dolgina aneb Socalleda, říká si, že na báji o vyvoleném národě něco bude. Oni zkrátka umí, své kořeny neskrývají, naopak je s vtipem umí výtečně začlenit do písní. A živáky? Bezkonkurenční.