Papa Roach do míst, kam slunce nesvítí (RfP 2013, den II.)

Druhý den festivalu Rock for People se nesl v duchu čekání na kapelu Papa Roach a déšť. Americké legendy přišly, zahrály, ale během svého vystoupení musely několikrát z pódia dolů vinou vynechávající techniky. Déšť sice několikrát minul areál v těsné blízkosti, ale o to víc si zřejmě vychutná čtvrtek.

Organizátoři druhý den festivalu konečně otevřeli i hlavní Rock for People stage, což znamenalo, že se návštěvníci o něco víc naběhali. Program sice na první pohled nebyl tak nabitý jako v úterý, ale pokud jste chtěli stihnout všechna zajímavá jména, často jste si mezi koncerty nestihli ani dojít na záchod a mezi dvěma největšími scénami si vyšlapali cestičku.

Program ve Staropramen stage stanu byl náporem na krční svalstvo. Po příjemné kytarovce s nádechem punku a rock’n’rollu, švédské kapele Royal Republic, se ve žluto-zeleném stanu vystřídala „headbang four“, čtveřice Devil Wears Prada, A Day to Remember, Papa Roach a Billy Talent. Kdo vydržel všechny čtyři koncerty, musel mít od házení hlavou mozol na krku velikosti vosího hnízda. Tyhle kapely by neurazily ani fanoušky Masters of Rock nebo Basinfirefestu, ale jestli se nemůžete dočkat čtvrtečního vystoupení Karla Gotta, měli byste je asi vynechat.

Která z nich byla nejhlasitější? Těžko odhadnout, ale první řady by bez špuntů do uší nevydržely. Kdo byl nejtvrdší? Devil Wears Prada. Chlapi do toho řezali jak urvaní ze řetězů a ukázali, kde leží hranice mezi metalem a metalcorem, který předvedli A Day to Remember. Kdo byl nejuřvanější? Jednoznačně Billy Talent. A Day to Remember společně s Devil Wears Prada často sklouzávali k hardcorovému hrdelnímu zpěvu, Ben Kowalevicz, frontman „talentů“, je ale trumfnul hlasem, který se nedá popsat jinak než uječený. Kdo byl nejnasranější? I tady máme jasného vítěze. Když potřetí zkolabovalo ozvučení, začal zpěvák Jacoby Saddix velmi nevybíravými gesty posílat zvukaře do míst, kam slunce nesvítí.

A není divu, koncert Papa Roach šlapal jak hodinky, výběr ze starších hitů včetně songů z alba Infest dostával publikum do varu. V jednu chvíli dokonce kotel přestal vnímat pokyny Saddixe a rozjel pořádný circle pit. Jenže pak přišel první výpadek techniky, následně druhý a v těsném závěsu za ním třetí… Situace byla vlastně úsměvná, kapela hrála, protože zvuk na pódiu byl bez problémů, a publikum dál zpívalo, i když neslyšelo nic jiného než basu a bicí přímo z pódia. Papa Roach koncert nakonec dohráli a závěrečné hitovky Dead Cell a Last Resort všichni náležitě ocenili, ale celkový dojem vinou technických výpadků dokonalý nebyl.

Rock for People stage nabídla umírněnější hudební styly, i když kotel na vystoupení Gogol Bordello rozhodně umírněný nebyl. Tihle gypsy-punkoví harcovníci ukázali, že punk se dá dělat i bez bezhlavého mlácení do kytar. Heligonka a housle taky umí zahrát pěkně svižně, víme? A když vám k tomu leader kapely Eugen Hütz zazpívá legendární písničku Pověste ho vejš, ať se houpá od Michala Tučného… Prostě Gogol Bordello, jak je známe, skáčou po pódiu, házejí kytarou, tancují. On ten přídavek k „gypsy“ není v jejich žánrovém zařazení nadarmo.

Škoda jen, že koncerty na hlavní scéně trpěly přesunem lidí ze Staropramen stanu, začátky vypadaly z hlediska počtu lidí trochu smutně. Snad se to samé nestane ve čtvrtek, kdy Karla Gotta vystřídají Queens of the Stone Age.