Perturbator: Syňťáky, metal a červená mlha.

Sedmnáctý březen byl svátečním dnem pro všechny milovníky analogových syntezátorů. Nezbylo než zmáčknout tlačítko „stop/eject“, vytáhnout VHS kazetu s Total Recall, Blade Runnerem nebo Terminátorem z videopřehrávače a vyrazit do Rock Café, kde měl předvést svá kouzla nekorunovaný král současné vlny retro synth wave Perturbator.

Večer otevřel Dan Terminus s hudebně zajímavým setem, jeho výkon nicméně působil poněkud rozpačitě – asi role prvního vystupujícího. Publikum ho ovšem odměňovalo vřelým potleskem a Dan Terminus neodcházel z pódia jako poražený. GosT, který naběhl na stage v masce skeletona a od začátku hecoval publikum a poskakoval po pódiu jako nadopovaný derviš, uvařil a hlavně podával úplně jiné menu. Zelená mlha Dana Terminuse se transformovala do pekelně červeného kouře a publikum se za zvuku hutných spodků a melodických výšek dostalo rychle do varu.

James Kent alias Perturbator na sebe nenechal dlouho čekat. Set obsahoval jak největší hity, tak nové tracky. Na rozdíl od svého amerického kolegy za sebe nechal mluvit pouze hudbu a s publikem vůbec nekomunikoval. Přesto se nedá říct, že by působil arogantně. Kent svoje nahrávky při živém hraní téměř nemodifikuje, ale stejně všechny ty polysynth a lead zvuky naživo zněly trochu jinak a méně retro.

Hned v úvodu nasadil dva profláklé tracky Future Club a She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next. To celému setu uškodilo, protože koncert mohl dál jen těžko gradovat. Energie ale zůstala na konstantní úrovni a publikum aktivně reagovalo na změny dynamiky a při některých tvrdších peckách (např. Humans Are Such Easy Prey) atmosféra pěkně zhoustla. Kdo neviděl pogo na elektronickém koncertu, neuvěří… Když pak zazněly Satanic Rites, nikdo nezůstal v klidu a podzemní prostor Rock Café se na pět minut proměnil ve skutečné inferno.

Po vizuální stránce nebylo koncertu co vytknout. Práce se světly a mlhou umocnila zážitek, oko potěšila i konstrukce připomínající temnou korunu, kterou měl Perturbator obestavený pult. Přesně takhle by vypadal DJský pult v podsvětí.

Koncert měl skvělou atmosféru především zásluhou skvěle vystavěné hudby, vizuální show a vděčného publika, ne tak úplně zásluhou pódiového výkonu Jamese Kenta, který se i při závěrečném aplausu jen lehce uklonil a spěchal do backstage. Nedá se mluvit o zklamání, nicméně setlist mohl fungovat lépe. Když po pětačtyřiceti minutách Perturbator skončil, nikdo z publika příliš neprotestoval, všichni si užili svoje už někdy v půlce koncertu. Pro fanoušky synth wave povinnost a jedna z vrcholných událostí tohoto roku.