Peter Hook & The Light: Dobře odvedená práce

Joy Division sice zhasli po čtyřech letech na scéně, jejich odkaz je - přichází klišé - nesmrtelný. Čtyřicet let od založení kapely se vine fronta přes pasáž Lucerna ven do půlky ulice, k vidění je větší než malé množství triček všech barev a velikostí s kultovním obrázkem desky Unknown Pleasures z roku 1979. Peter Hook & The Light se vrátili po několika letech do Prahy - opět vyprodáno, znovu nadšené skupinky fanoušků Joy Division a New Order, jejichž radost se během dvouapůlhodinového koncertu přetavila v extázi.

Kolik kapel dojelo na hádky o prachy? Nepočítaně. Kdyby soudních sporů a nepřátelství nebylo, možná by sestava v Lucerna Music Baru byla tvořena z větší části původními členy.

Hook a jeho chlapci nejezdí po světě s programem Joy Division dlouho. Projekt vznikl do jisté míry náhodou, když roku 2010 ohlásil Hook ve svém klubu v Manchesteru koncert k třicátému výročí úmrtí Iana Curtise. Akce byla vyprodána během chvíle, nabídky na další vystoupení na sebe nenechaly čekat, jen hlupák by řekl ne. Později se přidávaly i písně New Order, ovšemže k velké nelibosti bývalých členů originální kapely.

Je tak nutno spokojit se pouze s Hookem, což rozhodně není povzdech nelibosti. Sice není šoumen, ani nijak charismatickým frontmanem, možná právě díky tomu je celé vystoupení uvěřitelnější. Svalnatý basák v tradičně uplém triku emocemi nehýří, rozehřívá se pomalu, neoplývá úchvatným hlasovým fondem, více než rockstar připomíná se svou partou zručné hudební dělníky, kteří se za svou práci však nemusí ani trochu stydět. Dohromady jim to dobře šlape, vzpomínková atmosféra je dokonalá, snad jen pauzy (tu technickou, uprostřed bloku Joy Division nepočítaje) mezi jednotlivými sety působí trochu rušivě a podsekávají gradaci. Oproti koncertu před čtyřmi lety přibyla letos právě půlhodinka s kousky New Order (ICB, Denial, Everything’s Gone Green aj.), a přehrály se obě desky Joy Division - Unknown Pleasures i Closer.

Kousek od Kaye Buriánka postával hudbymilovný kněz Láďa Heryán, utéct si večer nechal asi málokdo, vyprodáno, vydýcháno, zahuleno, ne však nepříjemno. Někteří zpívali slovo za slovem, jiní jen postávali, další si nesouhlasně bručeli pod vousy, ale že by odešli, nehrozilo.

S napětím se totiž čekalo na největší hity. She’s Lost Control a závěrečná Love Will Tear Us Apart Lucernu bouraly a vyvolávaly - ach ano, další klišé - pocit sounáležitosti. Každoročně zažít netřeba, ale jednou za pár let dojme. Ať už jste teprve náctiletí, nebo nosíte tu samou džínovou bundu -cet let.