Plout beze směru, ale společně (Turnstile)

„In the right place! At the right time!“ Úderných sloganů křičí plný sál Lucerny v průběhu večera s Brendanem Yatesem ještě mnoho. Tyhle jsou ale první a nejvýstižnější. Koncert senzace z amerického Baltimoru je totiž právě teď možná ten vůbec nejlepší bod v časoprostoru.

Euforický nástup v podobě otvíráku nejnovějšího alba Never Enough dokáže okamžitě rozpohybovat prostor od pódia až ke zvukaři. Taneční parket křižují od první chvíle skokani do lidí a nad vším se po celých sedmdesát minut nese společný zpěv. Radost se odráží od jednoho zpoceného usměvavého obličeje k druhému, a kdyby Turnstile po dvou skladbách dělali až do konce setu „lalala“ nebo jen tloukli v umca umca rytmu do bicích, dost možná by si nadšené publikum jejich show užilo se stejným zápalem jako největší hity.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Přes velikost kapely a bezmála 1500 lidí je celý set primárně o hudbě. Jednoduchá světla, obrovský pruhovaný banner za kapelou, a ještě větší charisma členů Turnstile. A pak už jen písničky pohybující se od breakdownů k lofi tanečním rytmům, poháněné svrchovanou energií. Jemnější skladby jako Underwater Boi působí jako vítaná intermezza, vše ale táhnou svižné a tvrdší věci. Polemizovat o tom, jestli je to hardcore-punk, není na místě. Pětice se navzdory nevídanému zájmu o dvě poslední alternativnější desky nebojí zalovit hlouběji v diskografii a dopřát publiku rázný podklad pro pořádný moshpit. Ten se mezitím rozlévá po první polovině sálu, aniž by nedbal na padající.

Honosný prostor si s Turnstile rozumí nejen atmosférou, ale i zvukově. A v nejsilnějších momentech jde kvalita zvuku stejně stranou, například když se skupina po krátké pauze vrátí, aby zahrála Mystery a Blackout, je místy slyšet jen zpěv všech kolem. A takových pasáží je hodně.

Slot předskokana získali na poslední chvíli Scoop. Neotesaný a velmi tvrdý zvuk domácí pětice je v ostrém kontrastu se vzdušností Turnstile, přesto kapelu zvyklou spíše na provizorní pódia podzemních prostorů očekává početný dav. Scoop neváhají, a díky vrozené neurvalosti si berou, co chtějí. Velká stage jim za chvilku patří a při přímočarých skladbách doprovázených zvířecím řevem frontmana zní a vypadají skvěle. Dávají do svých dvaceti minut dřevního hardcore-punku všechny skladby, co mají, a díky hlasité odezvě na tenhle večer jen tak nezapomenou.

„And it's been so long. Is all the mystery gone?“ ptá se Yates v hitu Mystery. On a zbytek formace v Praze jasně ukazují, že tahle pro mě trochu záhadná vlna zájmu o Turnstile nemizí a v nejbližší době pravděpodobně mizet nezačne. Přinejmenším dokud budou jejich živáky takhle opravdové. Jen škoda zábradlí před pódiem: Turnstile Loves Connection.