poctivá rocková muzika, chee chaak a další průsečíky

Chee Chaak fest se od začátku pohybuje v Dolní oblasti Vítkovice, ochomejtá se a smrdí kolem Nových koupelen Provozu Hlubina, který je lidem z bývalého klubu Plan B nápomocný i na place. Letošní ročník se posunul mezi koupelny a kavárnu Maryčka, takže open air, který obsahoval nalejvárnu/žrádelnu na rampě, hlavní přízemní (sick!) stage a taky vchod do satanovy řiti, které se říkalo Kašna. Proti gustu žádná erekce, rovnýma nohama je cesta jako každá jiná.

PÁTEK

Prodavač! Protože mi stačí malý ráje, protože se učím šetřit slova, protože až se proberu, vydám se za Tebou. Protože láska! Rozehřívaná popem s popelem na hlavě, páč letos je všechno tak trochu jinak a tak se nám to líbí. A bude. Ochutnáváme, co navařili Septici, korzujeme hloub než vloni a nenecháme se rozhodit Oldies Festivalem odvedle. Počítáme ovečky.

Není moc podobných akcí, kde potkáte takovou koncentraci lidí z celé republiky. To samozřejmě není žádná defaultní výhra, ale v kontextu prostoru, kapel, zázemí a pospolité nálady to výhra je. Prodavač prodával a Násilník klestil, Superego Kid vyšívali a BBYB skučeli pod smrdutými maskami mimoběžného metalu. Jeden by hledal průsečík... Ale nebyli to matematici z Microvomit a nebyli to ani holky z nejbližší benzínky, kdo ho našli. Ve dvě hodiny a pět minut jsem si zapálil a věděl to, co vím jednou do roka. Ruka. Patos a piča.

Překvápko

Johnny Násilník. Očekávaná kontumační prohra s Ghettoblaster, kteří byli v početní převaze, i když měl zlomenou kyčli a berle opřené o křeslo, nenastala. Vyhrává špína, kulometná kadence a a capella výsměch masožroutům i veganům.

Kašna alias battle stage, díra do země, něco mezi bazénem a vodojemem obráceným vzhůru nohama. Nejlepší je, že ten prostor tam zíval už nějaký čas a vždycky sloužil jako místo odpočinku, setkávání, odfrku. Řekni tři slova, hoď dovnitř cigáro, zakruž pánví a máš vzoreček pro objem válce a definici třetihor. Najednou stage. Stage, tyvole! Nachystání téhle srandy muselo být peklo, nazvučení jakbysmet a hraní jen pro ty, co buší na vrata hluchým kladivem. Ale výsledek je nezapomenutelný.

Hláška

„A kdo měl jako tušit, že to začne včas, pičo?“

„Chceš anál?“

Bizár

Aplaus po každé skladbě Robotra. Styděl jsem se za ně. Neprávem.

Anal: absint, sprite, limeta.

Vrchní Čičák

Můj tatér v šusťáku a legínách.

Skulda (Sheeva Yoga, mimojiné) – nikdo neumí patkou rozžhavit struny, přestěhovat stage, namíchat čočkový kuskus a ještě se s ní podepsat tak jako on.

fotky třeba tu

SOBOTA

Začal nám Červen. Silver Rocket jsou jistota a souboje v kašně bolí víc než kdy dřív. Sice si nikdo neurval krk, ale déšť nás nezastaví. V merchi nejmladší miminka od Day After, ziny a kafe, v Grind Restaurantu Pana Septika carrot dogy a v uších předzvěst, že letošní přitvrzení nám zachutná.

Poprvé se mi stalo, že bych na Číčáka přišel mezi prvníma. Zajímavý pocit, jako když civíš na leknín, který si sundává kalhotky. Všechno dlouho trvá, microment je delší než by se zdálo, ale chčije jen co by se za podrážku vešlo, navíc všechno pomalu ustává. Druhý den jsou si všichni jistější, komunikativnější, vyjetější a všechno má city toho, koho milujeme i přes chyby nebo jiná očekávání. Nejlepší je čas: utíká čím dál rychleji a zima na tom nic nemění, číčáci říkají, že našli ten pravý model. (Peťa: Ale tohle říkám jenom tobě, tohle se nikde neobjeví... – Pravda byla vždycky jen různě rychlá hra na podvazky.)

Překvápko

Colored Moth. Tradičně ignoruju domácí úkoly a nelituju. Posthardcore na krev a třísky, prasklé struny na base, naživo screamo, nadoma exploze. Tohle je moje scéna. Nebo by mohla být.

Or. Tradičně ignoruju domácí kapely... Dělám si prdel. Tradičně ignoruju zážitky z minulých koncertů, tudíž rozpačitý dojem z Lucerna Music Baru před Pontiac mě mohl leda navnadit. A jak se usmyslelo, tak se i stalo. Chemie trojčlenky ozkoušená dlouhými roky a vzájemné reakce jsou na svém místě, aniž bych měl dojem, že to bublá rutinou, naučeným pohybem nebo pózou, na to jsou jejich odlišnosti moc... odlišné. Nový materiál funguje jako podzimní orba, husina se dostavuje pravidelně jako stěhování divokých kachen a vrcholy akurátně dlouhého setu se klátí navzájem. Dobře.

Hláška

„Ale ne, hovno emo. To je poctivá rocková muzika.“

„Jo, bydlím pořád stejně, koncerty ani festivaly nedělám, protože mám rodinu a děti, ale o muziku se zajímám a raději jezdím po akcích kamarádů a tam, kde jsem jezdil vždycky, to mě teď naplňuje daleko více, díky za optání.“ (Kuba Olejníček ze sdružení Bruntálská alternativní kultura, aniž bych se ho na cokoliv zeptal)

Bizár

Záměr vybrat prachy na další ročník krz benefity letos pokračoval šťastnými lístky o hodnotné ceny, kterých se sešlo požehnaně a samotný jejich seznam by kategorii splnil. Následný vesnický standup ale nebral konce, což krásně shrnuli miláčci Pacino jedinou větou: „Doufám, že to odsejpá líp než ta tombola.“

Sobotní kontext: na kilometru čtverečním se odehrával punkový Cheechaak, kousek vedle chodily exkurze po industriálním pavilonu, kus dál nasával rodiny s dětmi Svět techniky, jinde vedle Gastro Food Festival a na největším place Oldies festival zbarvený do oranžova, pročež to mnozí měli za slet socanů. Jak se tomu říká... město žije?

Vrchní Čičák

Pán na Stodolní ve čtyři ráno: „Pomůžete mi?“ Někteří lidé jsou nekoneční.

Areálem krásně povlávající a nebetyčně družný Cikál z Microvomit. „Dáme si panáčka?“