Pod nadvládou a z úcty: Tim Remis a další

V Azylu byly toho víkendu všechny pípy pod nadvládou Matušky, nutno dodat, že s vražednou stupňovitostí. Plánované venkovní vystoupení Tima Remise se vinou labilního počasí přesunulo do vnitřních prostor, kde se akce odehrávaly ještě v dobách před otevřením koncertního sálu. Mé první setkání s převelice sympatickým pánem vyústilo v intimní zážitek. V zemi, kde je benjo vlivem úděsných devadesátkových estrád spjato především s postavou Ivana Mládka, podobná osvícení potřebujeme. Vinyl jsem vyhandloval za panáka a recenzi. Chtěl jsem původně napsat, že to bylo jako poslouchat soundtrack k The Walking Dead, ale Remis se na něm opravdu objevil, takže to ztrácí kouzlo.

V sále. Asuna je blázen, dlouho jsem se při koncertu tak nezasmál. Hračky, looper, mikrofon a bizár lvl 9 000. Kdyby mě mamka v mládí nenabádala k úklidu pokojíčku, možná jsem dnes byl někde jinde. Nebo spíš ne. Japonec s plastovou trumpetkou koncertem roku? Rozhodně ano! Potěšilo, že během vystoupení už na sobě neměl roušku, jelikož si uvědomil, že tohle není Ostrava. O Nesbitts se prý nepíše, že zní jako OTK, tak to z úcty nedělám, i když to tam malinko slyším. Název novinky Dětí deště Tyto Alba prý není gramaticky chybně, ale sova pálená. Asi mi to tolik nepálilo, tak jsme se zasmáli na můj účet, příjemná hlučárna přesně ve stylu Silver Rocket, která zní nekompromisně dobře. Děti deště hrají bordel, který, na rozdíl od toho v mém pokojíčku, dává smysl.