Podpatkem mezi oči (Total Heels v Olomouci)

V Olomouci je Jason Orlovich jako doma. Není to tak dávno, co v Galerii U mloka sólově seznamoval tamní osazenstvo s projektem Polite Sleeper, loni dorazil rovnou s novou kapelou Total Heels a byl z toho večírek, na jaké se nezapomíná. Elektrizující dusno a masu křepčících těl mám v živé paměti dodnes, stejně jako hektolitry potu stříkajícího na všechny strany, o slinách ústředního vokalisty na mém obličeji nemluvě. Rock´n´roll. Ne nadarmo se říká, že skutečná síla songu se ukáže až naživo.

Rok se s rokem sešel a Total Heels jsou zpět. S novým kytaristou i novými písněmi, jen Mloka protentokrát vyměnili za mini rampu, vlastními silami vysochané útočiště místních street fighterů. Jestli máte slabost pro skejty a DIY estetiku, neváhejte a přijďte nakouknout. Nemáte? Dorazte tak jako tak! Podobnou kulisu vám jinde nabídnou jen stěží a lineupy zdejších koncertů rozhodně stojí za pozornost. Když oželíte absenci klimatizace, točeného piva a polstrovaných seslí, bude se vám tam líbit. Stejně jako všem, kteří přišli v úterý večer omrknout valašské Facany a zhodnotit aktuální formu Total Heels. A nebylo jich málo.

Nálepka hardcore-punk věstila drtivou smršť bleskových riffů sypaných do zhusta pogujícího davu. Omyl. Čtveřice ogarů z ValMezu byla pohotová, rychlost však snesitelná a kdo se rozhodl hledat ostřejší melodie, neměl problém. Všechna čest zvukaři, nic nesplývalo, každé hrábnutí do strun vyniklo v celé své zničující kráse. Vokál chrčel přesně v duchu (sub)žánrových tradic. Co jeden vnímá jako manifest, druhý diagnostikuje coby rakovinu hrtanu, ale očima koulí oba stejně. Padouch nebo hrdina, lidi fascinovaně civěli do hradby z basy a bicích a užívali si každý tón nepoddajné kytary, která si nás všechny dávala jak Krysařova píšťala. Jako by dredatý frontman křičel „Mám tě rád!“ a myslel to smrtelně vážně. Burácející Agónii sborově odkývalo celé publikum a šlo se na vzduch. Pořád vidím tu lebku se skříženýma valaškama v očních důlcích, s důmyslnějším artworkem jsem se letos na koncertě nepotkal.

V Kodani usazení Total Heels s nástupem ani zvukovkou nijak nepospíchali, desátá večerní je nevzrušovala. Nakonec hráli slabou půlhodinku, ale k rozdovádění obecenstva, které se během pauzy rozrostlo na menší dav, to bohatě stačilo. Starší věci zabíraly na první dobrou, ty nové o dvě pikosekundy později. Orlovich je rozený frontman a chodící autobaterie v jedné osobě. Na každou notu má deset pohybů, víčka přivřená, ruku křečovitě vystrčenou do první řady, jako by byl v transu. Roztěkaný zpěv prokládal plamennou recitací a užíval si souhru dobře poskládané kapely. Naspeedovanou garáž plenila kurážně přímočará kytara, tempo hlídaly akurátně tvrdé bicí, zdivočelé hammondky pod údery loktů dotvářely punkovou psychedelii. Rychlé, jednoduché a chytlavější než mucholapka. TOTAL FEELS! Jen kapela vypadala oproti minulému vystoupení krapet unaveně, přídavek se nekonal. Snad pánové šetřili síly, šňůra je dlouhá. V závěru Jason ještě pochválil ad-hoc malovanou výzdobu (ty rudé střevíce na jehlách byly fakt parádní!), prohodil něco o desce a slíbil, že se v Olomouci brzo ukážou. Zase za rok?