Pogo, pot a laserová show – Hadouken! v Electric Ballroom

Modrozelená holka s velkým tučným názvem skupiny místo očí coby artwork nejnovější desky Every Weekend na mě koukala z kopáku a já byl zvědavý, jak londýnské publikum album přijme. Přišla nás rozehřát divoká parta na podobné bázi jako Hadouken, co si říká The Qemists, a soudě dle názvu mohla slibovat dobrou show. Ačkoliv se pár beatů chytlo a sem tam někdo pozvedl paži či poskočil, daleko větší chemie byla nachystat pódium pro hlavní hvězdu večera. Pořadatel pečlivě položil na stage asi dvacet ručníků, což signalizovalo, že dnes to asi nebude žádné blues.

Konečně přišlo intro a pětice z Leedsu naservírovala hladovým elektrodětem úvodní song nové desky The Vortex. James Smith s mikrofonem v ruce se tvářil nejistě a vyčerpaně a klávesačka Alice Spooner připomínala dítko na první hodině klavíru. Ani populární M.A.D. nezněla tak šíleně. Až trošku čerstvého Oxygenu s laserovou show přidalo koncertu na obrátkách. Nicméně udržet si v Electric Ballroom energický party genius loci se zdálo jako náročný úkol a při skladbě House Is Falling tohle místo nejevilo sebemenší známky zřícení.

Nová deska neváhá zabrousit do dubstepu a některé písničky vás rozhýbou, ale u As One to živě moc nefungovalo a song působil jako Skrillex z posledních sil remixující Davida Guettu na potápějícím se Titaniku. Frontman si možná všiml mírně strnulejšího publika, použil jeden z přichystaných ručníků, aby utřel pot (z nervozity, nikoliv z prudkých tanečních kreací) a rozhodl se, že to rozjede.

Ahoj! Ahoj! Ahoj! Tak jsme tady zase spolu. Je tady váš James Smith a jeho severoanglická parta se svou diskotékou! Ano, ano, ano, je to tady, dáme si Mic Check. Majk funguje. Je to fajn, je to fajn, fajnový. Turn the Lights Out konečně vytvořila v hledišti aspoň nějaké peklo a house party mohla začít. Pogo, pot a laserová show – kombinace, kterou znáte z reklam MTV a plakátů Converse. I ty novější písničky se docela zabydlely v přízni fanoušků a nekonečné zremixované Levitate připravilo parádní závěr kalby. Chris Purcell s basou a Nick Rice za bicíma fungovali jako jeden stroj a synťák byl stejně energický a svěží jako ta modrozelená holka na kopáku.

„We'll rise again/ we'll rise again/ we'll start again,“ znělo téma prvního přídavku Rebirth. Lasery nad hlavami byly moc pěkné a rád bych se na ně i byl koukal, ale to bych se nejdřív musel vymanit z pekla uprostřed hlediště. Party hard, pikantní synthy a řádně vysoké BPM skladeb Parasite a Daylight připravilo už tak dost propoceným divákům elektronické orgie a příjemně hektický konec večera.