Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Nejprve se jako noční můra jeví fronta. Ti posilnění přebíhají dopředu za přáteli, ti, kdož jsou dále od vchodu, se zmatku ve dveřích do chrámové lodě dočkají až později. Neurvalé devadesátky, kdy byli Current 93 pořád svého druhu buřiči, připomíná zejména chaos s usazováním.

Nálada je ale povšechně obřadná, závany skutečných nočních můr se rozvinou později s Rivers of Babylon. Boney M se čelně střetávají s tóny apokalypsy a okamžitě to dává pocítit, jak hmatatelný byl (je) vliv Current 93 na neofolk, ať už si pod tímto jménem představíme autoritativní bardství Rome Jérôma Reutera anebo industriální marše kapel jako Triarii Christiana Erdmanna.

Cesta Current 93 je ale bohatá a místy až dryáčnické zvěstování zlého tvořilo jen (menší) součást koncertu v kostele sv. Šimona u Judy, kam se David Tibet a spol. vrátili po osmnácti letech. Poslední roky a desky jsou nakloněni křehkému, klidnému písničkářství, a přestože optimistickou rozvernost si Tibet nechal do svého žel jednoalbového projektu Hypnopazuzu, prosvítá jejich hudbou i něco paprsků naděje. „Light is leaving us all,“ zpívá se sice v jedné z nejvemlouvavějších manter posledních let, ptactvo ale pořád zpívat nepřestalo a Current 93 dokáží svou poezií oživovat i dřevěné loutky.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé. Nejen na posledních albech se jeho hlas usadil těsně před hranou básnivé hladivosti, z pouťového vyvolavače se pomalu stala blízká duše, aniž by tento přerod měl cokoliv společného s usedlostí.

Pečlivý student koptštiny, básník a kouzelně unikavá osobnost David Tibet v sobě stále má charisma ředitele šantánu i démona převlečeného za kněze (či naopak), místy dojímavě hladí po tváří, abychom za moment zjistili, že nám po ní roztíral menstruační krev. (Ze sestavy pro fans stále živých pohybů britské experimentální scény nutně vyčnívá spolupachatel toho všeho Andrew Liles, jinak též z Nurse With Wound.)

„And none of this runs eternal,“ deklamuje Tibet ve skladbě Niemandswasser. Více než dvě hodiny (a kolem dvou desítek písní) možná nabízely i úsměvné triky jako hororově blikající kostelní světla, návrat Current 93 měl ale parametry zážitku, který se dotýkal věčnosti. Jeden z koncertů roku? Possibly yes.