Pohoda: Hrdinové alternativní scény

První den na Pohodě se vždycky nese v pozvolném duchu. V presscentru se před hlavními koncerty uskutečnila tisková konference s jedním z letošních headlinerů, norskými Ylvis. Bratři Ylvisåkerovi jsou především komici a na otázku, jestli se cítí více jako hudebníci nebo baviči, ve svých okřídlených blýskavých bundách a zlatými brýlemi, odpověděli, že jsou hlavně herci, kteří jako jedni z mála dokáží hrát i na kytaru. A při narážce na specifické obleky smečovali s tím, že si je stejně za chvíli převlečou, protože jako muži si na festival přivezli co nejvíce bláznivých outfitů.

Večerní režie na menší ze dvou hlavních pódiích se ujali staronoví hrdinové alternativní scény Slowdive. Jejich set pří západu slunce, které pozvolna mizelo za vrcholky hor, nově obsahoval i skladby z letošní comebackové nahrávky. Davem se tak po starších hitech jako Crazy For Love nesla osmiminutová balada Slomo se střídajícími se dojemnými party obou vokalistů. Vedle chrapláku Neila Halsteada, z pod jehož kšiltky byl vidět jenom knírek, davem rezonoval i konejšivý zpěv elegantní Rachel Goswell.

Příliš krátká hodina, příliš silný zážitek. Staré a nové skladby do sebe pasovaly jako dílky zapomenuté skládačky, která po oprášení a přidání nových částí připomněla starou zábavu, která se nikdy neomrzí. Byla vrcholem koncertu Sugar for the Pill nebo závěrečný nestárnoucí opus Golden Hair, během něhož se Goswell po první sloce vytratila v dýmu a nechala dohrát kolegy s jejich kytarovou spirálou? Ne, tahle show jednoznačný vrchol neměla. Zázraky se totiž děly od začátku až do konce.

Pak přišel žánrový zvrat, když se na témže místě představila britská punkové úderka Slaves. Moshpit doslova od prvního prohrábnutí strun do závěrečného jásotu byl zaručen. S každou další skladbou se nabalovala další a další těla fanoušků i fanynek, kteří nešli pro ránu daleko. Stejně intenzivně však zvedali i všechny padlé, kteří se ihned vraceli do zběsilé vřavy. Nejsilnější potyčky se pak odehrávaly během singlů, jejichž refrény obsahovaly pouze několik opakujících se slov jako ve stejnojmenné skladbě Split It Out nebo v rozbušce Chear Up London s nekonečným „You’re dead, already, already, dead“. Příjemné bylo i to, že punkové duo vzývající starou hospodskou Anglii nepředvedlo nic „extra“ navíc, a koncert se tak obešel bez otravných manýr rockových hvězd nebo zbytečného hecovaní publika. Tuhle funkci na sto deset procent zaručil zápal hudebníků, kteří se proměnili z elegánů na zběsilé sígry z předměstí východního Kentu.