Pohodové receptury: pro děti hamburgerů

Fenomén. Nenápadný stánek čepující tresku v majonéze do vyhloubených baget si jiné označení nezaslouží. Dlouhé, téměř hodinové fronty se v posledních letech staly na Pohodě koloritem. Jedno z cenově nejvýhodnějších jídel v areálu, vzpomínky z dětství i zaručený lék na kocovinu. „To není rybí salát. To je treska v rožku!“ prohlásí rezolutně slečna, u které se snažím zjistit, v čem vězí pro Čechy téměř nepochopitelná popularita osvěžujícího, přesto při nejlepší možné vůli lehce bizarního pokrmu. Uznale, snad trochu s lítostí v hlase dodává, že v Čechách máme v obchodech jen jeden druh a ještě ne ten správný. Prostě tomu nemůžu rozumět. S nálepkou přilepenou na stanu dostaneme i ranní roznos přímo do spacáku. Autentický budíček.

Snad nejvřelejší potlesk druhého pohodového dne si vysloužil ředitel festivalu Michal Kaščák, když po hodinách dusna a napjatého očekávání oznámil, že bouřka nás nakonec minula. Traduje se, že termín Pohody je vybrán na základě dlouhodobých meteorologických měření a tento víkend v Trenčíně naprší historicky nejméně. Tragédie z roku 2009 způsobená spadlým stanem, který si vyžádal dvě oběti, se zdá v optimistickém a prosluněném areálu téměř absurdní, přesto se k tématu stáčí řeč. V té době se vážně uvažovalo o tom, že Pohoda skončí. Přijít o tak skvěle a originálně vystavěný festival by byla pro slovenskou hudební scénu velká ztráta, možná ještě přednější je jeho úloha v politicky komplikované zemi.

Festival s názorem, který není nikde explicitně propagován, a přesto jeho stopy najdeme po celém areálu. Rušná ulička věnovaná neziskovkám, desítky diskuzí věnovaných aktuálním tématům z té „správné“ strany nebo třeba minaret. Téměř dojemnou reakci sklidil před narvaným sálem výrok „Nelituju ničeho!“ od jedné z pozvaných členek ruské aktivistické kapely Pussy Riot. Prezident Kiska procházející se (jako každý rok) po areálu rozdává autogramy i fotky. Kaščák od něj nedávno převzal státní vyznamenání a je veřejným tajemstvím, že si tito dva protagonisté slovenské politické a kulturní scény velmi dobře rozumí. Pohoda tímto už dlouho opouští status apolitického festivalu a pro pozorné návštěvníky se může stát snadno festivalem vzdělávání.

„Rok čo rok sa deti hamburgerov spoločne stretnú, aby sa mohli bohapusto schlastať. Zopár si ich ide vypočuť hudbu, no zmysel Pohody je iný. Je to neoliberálny odvar Festivalu politickej piesne,“ píše ve svém čerstvém statusu poslanec za SMER a podporovatel Putinova režimu Ľuboš Blaha. Když si kupuju čerstvou sangríu v La Bottega Latina, ochutnávám krvavý argentinský steak s cenovkou 17 euro a v dáli zní Pussy Riot, připadá mi, že mu rozumím. Hudba zde skutečně není na prvním místě a i to dělá Pohodu výjimečnou. A především je to festival, kde hamburgery netvoří ani deset procent nabídky občerstvení. Jako multikulturní dítě čínských knedlíčků gyoza, korejského BBQ s kimchi a Pad Thai (to vše zde můžete ochutnat) bych tedy rád dodal, že se na Pohodě cítím „brainwashován“ tím nejpříjemnějším způsobem.

Edit sobotního poledne: treska v rožku se dočasně vyprodala.