Pohyblivý hudební svátek - Electronic beats 2014

„Nevěděl jsem, že je tady nějaký klub,“ díval se na mě tázavě mladý cizinec a pozoroval davy proudící do pasáže u Divadla Archa.

„Jo, už dlouho,“ odpovídám.

„A co je dneska za koncert?“

„Bonobo, Moderat...“

„Kecáš! Jsou ještě lístky?“ mladík na okamžik ožil a čekal na verdikt. Nebyl jsem schopen mu odpovědět.

Ani letošní ročník Electronic Beats se neobešel bez zvučných jmen, příjemného prostředí Divadla Archa i lehké hysterie okolo předprodeje vstupenek, které zmizely během několika desítek minut. Jak vidno, festival si dokázal vybudovat výsostné postavení, takže ho fanoušci elektronické hudby berou doslova útokem. Výsledkem je unikátní atmosféra, synergie uvolněného vystupování všech zúčastněných, euforie a naprostá oddanost ze strany posluchačů. Pozvolna gradující večer prakticky neměl slabá místa. Každý z hudebníků nabídl unikátní styl, takže obavy ze strohosti a jednotvárné masy elektronických rytmů se ukázaly jako liché. Hlukový minimalismus Diamond Version tak mohl vystřídat posluchačsky vděčnější Simon Green alias Bonobo, jehož dynamické, mnohdy latinou opentlené skladby vytáhly obecenstvo z nehybné letargie a rozvlnily v rytmu hudby. Oproti soustředěným, až introvertním Diamond Version nechal Bonobo vítězit přirozené charisma, působil svěžím a uvolněným dojmem. Nechyběla živá kapela ani příležitostný vokál britské zpěvačky Szjerdene, který doprovodil hned několik skladeb.

Vrcholem večera se však nepřekvapivě stalo berlínské trio Moderat, jehož pestrý, náladově proměnlivý koncert podpořila i neobyčejně působivá projekce. Grafiky a videa promítaná na několik polopropustných pláten nefungovala jen jako vizuální ekvalizér, ale dodala vystoupení další rozměr, takže i nejmenší hudební nuance získaly patřičnou výtvarnou odpověď. Konfrontace obrazu a hudby ještě zvýraznila pestrost nálad, úderných i melancholických poloh, kterými Moderat disponují.

Strohou elektroniku (A New Error) střídal skoro taneční Milk, ke slovu však přišly i zpívané skladby Rusty Nails, Bad Kingdom nebo Last Time. Poslední jmenovanou odehráli včetně působivého závěru, cody, která si ze strany posluchačů vysloužila náležitou odezvu. Bezmezné nadšení vydrželo až do samotného konce, kdy snad každý divák naplno docenil, jaké události se vlastně stal součástí. Tento kolektivně sdílený pocit vytvořil intenzivní atmosféru, v níž se hudebníci mohli spolehnout na své publikum, věděli, kde ho v pozitivním slova smyslu nechat vykolejit a potrápit „odkládáním slastí“ - odpíráním hudebních highlightů. V tu ránu, když se monolitická smyčka zlomila v kýženě očekávaný hudební náraz (Milk, Bad Kingdom, Les Grandes Marches), publikum bez výjimky reagovalo bouřlivým potleskem a Divadlo Archa se proměnilo v jeden vroucí kotel.

Na vzácné kompaktnosti večera se výrazně podepsal i DJ Felix!, jehož hudba zpestřila čas mezi výměnou interpretů. Velmi povedený ročník bez vysloveně slabých míst, se spoustou vrcholných, zapamatování hodných okamžiků i přesně naladěného publika.