Pop pěkně od podlahy (Pop-Kultur 2018)

Vyjet na Pop-Kultur může znamenati i cestu zapeklitou. K tomu, abych si užila večer, mi nezabránil spánkový deficit, nekonečný špacír přes město, ani dvojitý atak poblázněné včely. Už příchod do Kulturbrauerei zajistil pocit pohody, žádný lidský papiňák, jen poklidná atmosféra, na středeční Berlín až zarážející. A právě v komplexu desítek industriálních budov centra Kulturbrauerei se uskutečňuje čtvrtý ročník festivalu spojujícího interprety výjimečné a žánrově rozmanité.

Henrik Schwarz, kovaný to lokální DJ a producent, se už neoddává jen deep houseu a na úvod večera se předvedl v unikátní spolupráci s nizozemským Alma Quartetem, dílem složeným pro účely festivalu. Mix smyčcového kvarteta a Schwarzova zpracování jejich obvyklého repertoáru zahrnujícího mimo jiné Dvořáka, Beethovena či Haydna byl zvláštní všehochutí. Došlo k rozptýlení střípků tvorby velkých jmen, jež Schwarzovy elektronické linky nedokázaly slepit dohromady. Do tance a skoku to bylo, k procítěnosti však mělo daleko.

Zkusila jsem si odběhnout za ... And You Will Know us by the Trail of Dead do vedlejšího sálu a v duchu vzpomínala, jak skvělí byli před lety v Bratislavě. Po pár sekundách bylo jasné, že dnešní koncert se tomu nevyrovná. Bolelo mě to za ně, kvalita zvuku z nich udělala úplnou jinou kapelu.

Prostor pro uklidnění poskytla dáma temná a šalebná – Chelsea Wolfe, která předvedla průřez ze tří posledních alb. Rozvážně budovala celý set, čarovala a moc se nesmála. Ve směsici folku, dronu a metalu se toho naživo dost ztratilo, takže nejsilněji působily paradoxně skladby jako Feral Love, Dragged Out nebo Survive, kde hraje prim její hlas, nezkreslená kytara a elektronika.

K roztancování nastalé existenční tíhy posloužili Boy Harsher, darkwave synth duo z Massachusetts. Nakopávali a hladili, jejich beaty lehce vsakovaly pod kůži a jemně jitřily smysly, aby je následně přilepili k rytmu a hlubinám hlasu Veroniky Vasické. Vše tepalo, jak mělo. Konečně jsem nabyla přesvědčení, že je nazvučeno podle potřeb interpretů, prostoru i diváků.

S pocitem zadostiučinění se pak velmi jednoduše naskovalo do vřavy beatů a nelítostné flow rapperky Flohio. Překvapivě ryzí spojení afrobeatů a hip hopu východního Londýna z úst stvoření malého, ale o to expresivnějšího a respektuhodnějšího. Nikoho nenechala na pochybách, že je jednou ze zásadních postav nejen londýnské scény. Umí se bít a nechala bych se od ní bít ještě o krapet déle...