Články / Recenze

Posvátný jazz v definitivní podobě

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 12.02.2021

Mše, ať už coby hudební forma či jakýsi symbolický duchovní obřad, nepřestává inspirovat hudebníky po staletí. V moderní době si svou mši v napsali mj. moderní klasici Krzsytof Penderecki, Arvo Pärt či muzikály proslavený Andrew Lloyd Webber. Podobu, v níž se prolínala klasická hudba s tou moderní, jí vtisknul Leonard Bernstein. A jako mše, v tomto případě spíše v symbolické rovině, označuje svá alba metalová formace Amenra. Připomínku si zaslouží i nedávno vydané album DCCCXCV projektu Budeč, který formu halí do kombinace středověké hudby a syntezátorů. Jedním z těch, kdo byli mezi prvními, kteří se pokusili mši „vyvázat“ z pomyslných pout klasické hudby, je brněnský jazzový trumpetista Jaromír Hnilička.

Jeho Jazzová mše (Missa Jazz) vznikla na objednávku na konci šedesátých let, výsledná kompozice byla nakonec napsána během jednoho týdne před natáčením pro německou gramofirmu. V západní Evropě mělo dílo výrazný úspěch, až na občasné kusy v obchodu Tuzex se ale k posluchačům do Čech dostala až na počátku devadesátých let. V roce 1975 Hnilička, v souvislosti se změnou liturgických pravidel, původně jazzový tvar doplnil o sbory. Hnilička své dílo ještě jednou otevřel v roce 2007 a na objednávku bandleadera brněnského B-Side Bandu Josefa Buchty doplnil o pasáže určené pro komorní orchestr. V této konečné podobě dílo, po dvanácti letech od své koncertní premiéry, vyšlo v prosinci minulého roku. O nahrávku se postaral swingový B-Side Band, Komorní orchestr Brno a pěvecký sbor Ars Bruensis.

Výsledný tvar, který svou stopáží lehce přesahuje padesát minut, je postavený na střetu jazzového big bandu, orchestru i sboru a už z podstaty obsahuje napětí mezi posvátným obřadem a moderní, světskou hudbou. Tento kontrast dříme nejen v podtextu nahrávky, ale je zdůrazňován oním propojením jazzu, sboru a komorního orchestru. Jako by se až nyní, v kompletní podobě, vyjevil – a hlavně zůstal zaznamenán - skutečný záměr v plné síle. Starší nahrávka Ochestru Gustava Broma sice věrně zachycuje jazzovou stránku věci, vedle nové podoby vzniklé pod vedením Josefa Buchty a dirigenta Dana Kalouska ale působí poněkud „vykuchaně“, jakkoliv je vznešená, instrumentálními výkony perfektní.

Tři velká hudební tělesa propůjčují Hniličkově nadčasové hudbě tolik kýženou mohutnost. Onoho duchovního rozměru, který se, ačkoliv forma díla odpovídá tradiční latinské mši, nutně nemusí opírat o „křesťanského Boha“, je tady více než v leckteré duchovní skladbě. Svižný hlavní motiv, který se poprvé objeví už první části Preludium a několikrát se ve skladbě vrací, má mnohem blíže k radosti afroamerických mší než k vážnosti těch domácích. Sbory, např. v Kyrie Eleison, nadhazují motiv, který převezme malá jazzová kapela, aby jej přes improvizované sólové pasáže dechů, jež podbarvují přihrávky smyčců, postupně dovedla až do epického závěru v podání celého bandu. Specifická barva trumpet prosvětluje sborové pasáže, části jako Graduale by pohodlně posloužily jako soundtrack ke starým bondovkám.

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží, jako je Omnes Gentes nebo Interludium, kde otěže přebírá sbor, resp. klasický orchestr. Jako celek je plná radosti a rozhodně se nebere setsakramentsky vážně. Už jen ten „převrácený“ konec, kdy celou skladbu otevírá sbor opakující tři slova, kterým je běžná mše uzavírána, tedy Ite Missa Est. Taky je tu spousta hudebních výkřiků a nečekaných gejzírů radosti.

Divný loňský rok byl, když už ne na nic jiného, bohatý na řadu vynikajících jazzových nahrávek. Missa Jazz vyšla možná trochu ve stínu navenek výraznější sbírky jazzových úprav folkových skladeb, o něž se rovněž postaral Buchtův B-Side Band. Neměla by ale zapadnout. Je totiž důstojným záznamem definitivní podoby tohoto domácího jazzového stříbra, dílem, které s přirozeností sobě vlastní kloubí rozdílné hudební světy.

Info

B-Side Band, komorní orchestr Brno, Ars Brunensis – Missa Jazz
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace