Články / Recenze

Posvátný jazz v definitivní podobě

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 12.02.2021

Mše, ať už coby hudební forma či jakýsi symbolický duchovní obřad, nepřestává inspirovat hudebníky po staletí. V moderní době si svou mši v napsali mj. moderní klasici Krzsytof Penderecki, Arvo Pärt či muzikály proslavený Andrew Lloyd Webber. Podobu, v níž se prolínala klasická hudba s tou moderní, jí vtisknul Leonard Bernstein. A jako mše, v tomto případě spíše v symbolické rovině, označuje svá alba metalová formace Amenra. Připomínku si zaslouží i nedávno vydané album DCCCXCV projektu Budeč, který formu halí do kombinace středověké hudby a syntezátorů. Jedním z těch, kdo byli mezi prvními, kteří se pokusili mši „vyvázat“ z pomyslných pout klasické hudby, je brněnský jazzový trumpetista Jaromír Hnilička.

Jeho Jazzová mše (Missa Jazz) vznikla na objednávku na konci šedesátých let, výsledná kompozice byla nakonec napsána během jednoho týdne před natáčením pro německou gramofirmu. V západní Evropě mělo dílo výrazný úspěch, až na občasné kusy v obchodu Tuzex se ale k posluchačům do Čech dostala až na počátku devadesátých let. V roce 1975 Hnilička, v souvislosti se změnou liturgických pravidel, původně jazzový tvar doplnil o sbory. Hnilička své dílo ještě jednou otevřel v roce 2007 a na objednávku bandleadera brněnského B-Side Bandu Josefa Buchty doplnil o pasáže určené pro komorní orchestr. V této konečné podobě dílo, po dvanácti letech od své koncertní premiéry, vyšlo v prosinci minulého roku. O nahrávku se postaral swingový B-Side Band, Komorní orchestr Brno a pěvecký sbor Ars Bruensis.

Výsledný tvar, který svou stopáží lehce přesahuje padesát minut, je postavený na střetu jazzového big bandu, orchestru i sboru a už z podstaty obsahuje napětí mezi posvátným obřadem a moderní, světskou hudbou. Tento kontrast dříme nejen v podtextu nahrávky, ale je zdůrazňován oním propojením jazzu, sboru a komorního orchestru. Jako by se až nyní, v kompletní podobě, vyjevil – a hlavně zůstal zaznamenán - skutečný záměr v plné síle. Starší nahrávka Ochestru Gustava Broma sice věrně zachycuje jazzovou stránku věci, vedle nové podoby vzniklé pod vedením Josefa Buchty a dirigenta Dana Kalouska ale působí poněkud „vykuchaně“, jakkoliv je vznešená, instrumentálními výkony perfektní.

Tři velká hudební tělesa propůjčují Hniličkově nadčasové hudbě tolik kýženou mohutnost. Onoho duchovního rozměru, který se, ačkoliv forma díla odpovídá tradiční latinské mši, nutně nemusí opírat o „křesťanského Boha“, je tady více než v leckteré duchovní skladbě. Svižný hlavní motiv, který se poprvé objeví už první části Preludium a několikrát se ve skladbě vrací, má mnohem blíže k radosti afroamerických mší než k vážnosti těch domácích. Sbory, např. v Kyrie Eleison, nadhazují motiv, který převezme malá jazzová kapela, aby jej přes improvizované sólové pasáže dechů, jež podbarvují přihrávky smyčců, postupně dovedla až do epického závěru v podání celého bandu. Specifická barva trumpet prosvětluje sborové pasáže, části jako Graduale by pohodlně posloužily jako soundtrack ke starým bondovkám.

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží, jako je Omnes Gentes nebo Interludium, kde otěže přebírá sbor, resp. klasický orchestr. Jako celek je plná radosti a rozhodně se nebere setsakramentsky vážně. Už jen ten „převrácený“ konec, kdy celou skladbu otevírá sbor opakující tři slova, kterým je běžná mše uzavírána, tedy Ite Missa Est. Taky je tu spousta hudebních výkřiků a nečekaných gejzírů radosti.

Divný loňský rok byl, když už ne na nic jiného, bohatý na řadu vynikajících jazzových nahrávek. Missa Jazz vyšla možná trochu ve stínu navenek výraznější sbírky jazzových úprav folkových skladeb, o něž se rovněž postaral Buchtův B-Side Band. Neměla by ale zapadnout. Je totiž důstojným záznamem definitivní podoby tohoto domácího jazzového stříbra, dílem, které s přirozeností sobě vlastní kloubí rozdílné hudební světy.

Info

B-Side Band, komorní orchestr Brno, Ars Brunensis – Missa Jazz
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace