Povídání o Anglii (Richard Youngs, PRAHA)

Dvacátý čtvrtý den po dvacátém čtvrtém prosinci před 1 000 053 lety vhodil pravěký umělec suchou houbu do nádoby s vodou a nezpůsobil tím nic menšího než zrod umění. Showcase festival Itch My Ha Ha Ha po krátké odmlce pokračuje v krasojízdě, aby v brněnském Fóru pro architekturu a média PRAHA společně s britským zpěvákem, písničkářem, experimentátorem a skrytým rebelem Richardem Youngsem vzdal kumštu hold. Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem – a pokud platí, že kolik alb jsi vydal, tolikrát jsi hudebníkem, je Richard Youngs hudebníkem nad hudebníky.

Krátce po deváté pokládá Youngs levou ruku na klávesy. Dunivý, tupý, hluboký tón v kombinaci se sympaticky měkkým hlasem staví základy téměř půlhodinového intra. Homogenní hmotu přetínají pisklavé zvuky druhých kláves po Youngsově pravici. Útlé tělo se křečovitě natahuje po mikrofonu, ale prsty zakořeněné do kláves mu brání. Zavírám oči, nesourodé zvukové linie se vlévají do jediné, nastává obřadní harmonie, myšlenky utíkají k obrazu indiánů sedících kolem ohně. Life on a Beam a Spin Me in the Universe. Asi není možné strkat Youngse do žánrových šuplíků - jednou z toho vzejde folk, jindy experimentuje s ambientním elektrem, výrazným a často společným prvkem jsou písně s dlouhou stopáží a elegickými popěvky.

Youngs mění klávesy za hrnek s čajem, hudbou nepodložené anaforické texty dávají vyniknout čistotě projevu. Už tak špatně čitelná hranice mezi publikem a pódiem se prolamuje. Youngs sestupuje mezi indiány sedící na zemi a vyzývá ke spolupráci – Another Day of Gravity a společné „hey“ vhání krev do tváří a navozuje domáckou atmosféru, jako bychom snad seděli u něj v obyváku. Původem je sice z Cambridge, ale většinu života tráví ve skotském Glasgow. Unicorns Everywhere ze stejnojmenného alba uvádí s rozhořčením ohledně výsledků referenda o nezávislosti Skotska. S úsměvem pak přiznává, že není žádný expert a po očku sleduje texty na papíře – v kontextu zhruba padesáti sólových alb vydaných od roku 1990 to je víc než odpustitelné.

Vedle vstupu leží na stolku skromný merchandise – po pár kusech album May na vinylu a nejnovější Inside the Future na cédéčku, vydané v polovině prosince loňského roku. Je škoda, že jindy hojně používaná kytara je dnes opomenuta, i tak zanechává nenápadný chlapík v kostkované košili dojem. Křehká, přesto sebevědomá show končí v tom nejlepším – a tak to má být. Tak třeba za rok na miliontých padesátých čtvrtých narozeninách umění na viděnou.