Prastaré rituály v moderních časech (Heilung)

Heilung rostou. Svezli se na vlně popularity historizujících návratů v hudbě a za srdce chytli jak „novopohany“, tak moderní Vikingy i podstatnou část metalistů. Svého času obskurní projekt kořenící rituální zpěvy špetkou elektroniky, inspirující se v temné předhistorii a hrající na zasuté, takřka divošské struny v každém z nás, se dnes proměnil v hudebně divadelní show, která překračuje hranice koncertu.

Jistě, kostýmy a divadelní prvky používala tahle kapela vždycky, ostatně je to jeden z nosných prvků, který je vytáhl až tam, kde jsou. Heilung stoupají na vrchol popularity a jejich performance působí jako naplnění vize, které s touhle skupinou byly odjakživa, jen potřebovaly čas, aby se mohly naplnit.

Od vykuřování pódia bylinami přes úvodní obřad, kdy se na dvacet účinkujících drží v kruhu a společně odříkává, jen tak, bez mikrofonů, modlitbu k všehomíru až po závěrečnou ceremonii, všechno je do detailů promyšlené. Rituál, kde má každý pohyb, každý zvuk a každé slovo svůj smysl. Heilung nám předávají symbolický příběh, který nesou vpřed tu dunící transovní rytmy, tu ambientně se vlnící pasáže, příběh pradávného kmene, vyjádřený tancem a hudbou. Jde o malé rituály v rituálu, instantní cestu do minulosti pro zhýčkaného moderního člověka, z jehož života se vytratilo duchovno. A navzdory vizuální opulentnosti, mnoha účinkujícím, vizuálním hříčkám (buben měnící se ve slunce) a tancům s ohněm to není prázdný spektákl.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Rituál potřebuje správné prostředí, aby se všechno propojilo a mělo kýžený efekt. Heilung to umí – svou magií si před pár let podmanili Brutal Assault i Divadlo Hybernia. Ve vyprodaném Foru Karlín ale jejich kouzlo pouze probleskovalo a dosáhnout až na konec velkého sálu, až do horních galerií bohužel nedokázalo. Nepomohl vynikající zvuk ani dokonalá světla a vůbec technická stránka celé věci. A svůj díl na nedokonalém zážitku mělo i publikum. Neustálý šum, výkřiky v tichých meditativních pasážích, nepochopení, ignorance. A hlavně neúcta vůči lidem na pódiu, kteří to, co dělají, berou smrtelně vážně.

Heilung jako by přerostli sami sebe a jejich kouzlo se začalo poněkud rozplývat. Možná stačilo podpořit intimitu celého koncertu - třeba změnou prostředí. Podpořit onu magii, propojit děni na pódiu s místem, kde ono jeviště stojí. Na operu taky nechodíme do obchoďáku.