Předvánoční s Baromantikou

Pestrý rok 2016 zakončila Lenka Dusilová předvánočním vystoupením s Baromantikou. Koncertní zážitek to byl bezchybný, jen vhodná slova na jeho popsání stále chybí. Ještě teď slyším klávesy a elektronickou linku, která se táhla celým koncertem a v nejhlasitějších pasážích člověkem otřásala až v nejhlubším nitru.

Není vyprodáno, ale sál praskající ve švech by Baromantice ani neslušel. Tlumené osvětlení dodává komorní atmosféru, tak příhodnou, se začátkem vystoupení se krom diváků rozjíždí i projekce. Jakub Aeldryn ze studia Lunchmeat se prezentuje prostými čárami a obrazci, které ve své jednoduchosti paradoxně dotvářejí komplexnost vystoupení, projekce fungují v souladu s dynamikou hudby. Kde hudba ubírá na síle a hlasitosti, ustupuje i projekce.

V první části koncertu zaznívá mimo jiné rytmická Takafei, na kterou si Dusilová bere akustickou kytaru, jako ještě mnohokrát poté. Mrazy. Luna. Části některých skladeb jsou na sebe vrstveny pomocí looperu, naživo vyzní i občasné dubstepové prvky. Nepůsobí rušivě, jak by se mohlo zdát ze studiové nahrávky, mají své místo a tvoří příjemný kontrast s barvou zpěvaččina hlasu a křehkostí elektroniky, která je pro tvorbu Baromantiky typická.

Publikum více ožívá při snivé písničce Pro Tebe a konečně i Baromantické, která ze všech nejvíc funguje coby nomen omen, tedy spojení polohy jemné a romantické i barokně zdobené. Z celého kvintetu sálá klid, souhra a vyváženost. Všeho je přesně tolik, kolik toho má být, nic nenarušuje celkový dojem. Špičkové pěvecké výkony nepředvádí pouze Dusilová, ale každý ze čtyř hudebníků, jimiž je obklopena. Večer pokračuje téměř bezeslovnými Indiánkami, v duetu Brother obstarává rezonující vokály bubeník Martin Novák.

Potlesk je ohlušující a nemá konce, ale i poslední zvuky kláves definitivně doznívají a večer se chýlí ke konci...