Přetavení démoni (The Drums)

Trvalo to dlouho, ale osm let po vydání debutového EP Summertime! si The Drums konečně odbyli premiérový koncert v Česku. Za tu dobu zaznamenali masivní úspěch i vnitřní vývoj od prosluněného, citlivého indie popu k osobnějším a komplikovanějším výpovědím, které vedle sebe s lehkostí staví šťastné i tíživé motivy. Kapelu provázely osobní neshody, které vedly k postupným odchodům původních členů, až ze zakládající sestavy zůstal jen frontman Jonathan Pierce, který tak dle svých vlastních slov získal možnost splnit si vlastní hudební vizi, bez kompromisů. V překladu – bez spoluautorství ostatních složil skladby, nahrál nástroje a v rámci duševní hygieny načrtl autentický portrét. A právě s deskou Abysmal Thoughts přijeli The Drums konečně i k nám.

Předskakující Mayen se na místní scéně dobře zapsali už před pár lety a jejich zamlžený dream pop byl vhodným úvodem, který korespondoval s pomíjivou atmosférou nedělního večera. Zdvořile pokývat hlavou směrem k melancholii a nechat se vést melodickými, lehce ospalými proudy hudby.

Na hlavní dějství večera se čekalo déle, než by bylo zdrávo, výživný set ale vše vynahradil. Pierce se po pódiu pohyboval ladně, energicky a zářil do všech stran nejen ikonickým blonďatým sestřihem, ale také flitry na rukávech nebo pestrobarevnými košilemi. Celý dojem jen poznamenal nevyvážený zvuk, který skrýval některé precizně stavěné riffy nebo jiné, ojediněle užité nástroje. Publikum přesto neopouštělo nadšení.

Barvitě sestavený setlist dal zasloužený prostor zhruba pěti trackům z aktuální desky, které dokreslovala retrospektivní ohlédnutí k vypalovačkám z počátků The Drums. Z těch nejvíce zapůsobila Days: ideální dávkování hypnoticky táhlého tempa a důvěrné, letité znalosti písně i její nevadnoucí aktuálnosti zároveň. Prodleva, s níž se The Drums objevili v tuzemsku, otupila břit starších klasik, pomohl jim ale nostalgický rozměr. Zajímavější materiál přinášely skladby z Abysmal Thoughts. Na povrchu optimistické písně byly protknuté ponurou a upřímně vyznívající reflexí vlastních zážitků a pocitů. Skleslé, sebeironické i kousavé texty v živém podání procházely proměnou a těžká látka se stávala stravitelnější, aniž by ztrácela na síle. Kapela neúnavně črtala další a další emotivní obrazy. U Blood Under My Belt si pozorné oko všimlo výrazných sportovních tenisek, které Pierce obul už dříve do klipu ke stejné písni. Závěrečná Mirror představovala katarzi i zadostiučinění pro ty, kteří ji toužebně vyhlíželi.

Jonathan Pierce nechal před nějakou dobou The Drums odpočívat a zmizel pryč z Brooklynu, aby hledal inspiraci a sám sebe. Lucerna ho už viděla sebevědomého, vitálního, ve formě. Své démony přetavil nejen do povedeného terapeutického alba, ale i do působivého koncertu.