Příliš hlučná Baromantika

Lenka Dusilová si vyzkoušela za dobu svého působení na scéně nejrůznější hudební žánry. Od folku přes hostování na albu Daniela Landy nebo u Lucie a Čechomoru až k sólovým projektům Eternal Seekers a elektro-akustické Baromantice. A právě posledně jmenované jsou spjaté se jménem jazzové pianistky Beaty Hlavenkové. Spolupráce mezi dámami nese své plody, viz ocenění typu Anděl a Žebřík.

Po zimní pauze se Baromantika vrátila na pódium a fanoušci dorazili v tak hojném počtu, že k vyprodání Lucerna Music Baru moc nechybělo. Úvodní části večera se zhostilo dvanáctičlenné těleso Prague Modern Young. Disharmonie a složité aranžmá, do mozku se zařezávající tóny konkurující Čelistem, vše podkreslené videoprojekcí filmů amerického skladatele a filmaře Philla Niblocka. Pro mnohé neskousnutelná produkce, na baru to hučelo jak v úlu, většina si dění na scéně příliš nevšímala, případně s útrpnými pohledy upíjela ze sklenic. Faktem je, že Prague Modern Young jsou pro náročného a vnímavého diváka, který navíc tuší, do čeho jde.

Dalo by se chápat, že lidi přišli kvůli Baromantice a předkapela je prostě nezaujala. Jenže hluk z vykecávání, třískot rozbíjených sklenic a kreace několika opilých jedinců s neuvěřitelně stupidním chováním neustaly ani poté, co jeviště ovládla baromantická pětice. Kromě Beaty a Lenky taky Viliam Béreš na klávesy, basák Patrick Karpentski a bubeník Martin Novák. Všemu dominovala Dusilová, která předváděla v plné šíři svůj rozsah místy připomínající trylkování Ivy Bittové, aby vzápětí přešla do uvolněné improvizace à la Dan Bárta. Překvapivě zazněly i starší kusy jako Pro Tebe, což bylo kvitováno burácivým potleskem, snad z mírné nostalgie nad někdejším rádiovým hitem „Jsi světlo mojí duše, světlo mojí lásky, proč se trápit.....“. Věčná hledačka střídala kytary, hrála si s loop stationem, dost prostoru dostávali i spoluhráči, třeba příjemně neškolený Novákův projev v písni Luna. Zpod pódia občas zněly nepříjemné komentáře, ty milé naštěstí převažovaly, třeba povzdech „já chci taky umět tak hezky zpívat“. Jenže co to bylo platné, když kapela musela zklidňovat ignoranty. „To je rambajz, co? Přijďte si zase někdy pokecat na Baromantiku!“ Debutové desky se prodalo několik tisíc, takže na scénu v polovině koncertu přispěchal Šimon Kotek ze 100promotion, aby předal zlatou desku. Platina prý není daleko.

Jediným hostem večera byl britský písničkář Justin Lavash, který dorazil bez kytary, aby zazpíval duet Brother. Pověst si návštěvníci napravili dlouhými potlesky, které odměnily dva přídavky. Téměř dvacet písní uzavřel videoklip Smiluje, režiséra Tomáše Zilvara, natočený na podzim v pražském Café V lese. Kdyby nebylo užvaněnosti okolí, mohli jste si vychutnat jemnou nostalgickou melancholii, kterou je Baromantika prodchnuta. Takhle jste si jen pomysleli něco o házení perel...