Prosím vás, kterou linku řídí WWW?

Když jsem poprvé slyšel o formátu Zlínského BusFestu, projektu studentů Fakulty multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati, myslel jsem si, že je to příšerný nápad. Koncerty v trolejbusech a autobusech, to ještě chápu – je to vlastně celkem důvtipný způsob, jak zajistit zdroj elektřiny na místě, kde by jinak musel být hlučný benzínový generátor. Navíc vozidla můžou sloužit jako mobilní pódium. V BusFestu jde ale o to, že koncerty probíhají za jízdy: na točně trolejbusů pod sportovní halou nastoupíte, zhruba čtyřicet minut jedete a na tom samém místě zase končíte. Místo přebíhání mezí pódii se přestupuje z jedné linky na druhou.

Do Zlína jsem vyrazil v den, kdy už si všichni mysleli, že zima skončila. Cestou začalo sněžit, ve Zlíně bylo sychravo a navíc se hrál hokej, takže se u točny mísily jen festivalové hloučky, zadělávající si na kašel sponzorským pšeničným pivem Fénix s kouskem pomeranče, a o šálu lépe oděné skupinky v hokejových dresech.

Mým cílem bylo dostat se do trolejbusu autoškoly Zuzaník, kde hráli WWW, protože naživo vždycky podávají intenzivní výkon a jejich koncerty jsou takřka osvětová činnost. Ukazují totiž mladé generaci, která doma neschovává první výtisky BBaRáKu, protože hip hop nikdy neposlouchala, co přesně bylo na českém hip hopu v 90. letech dobrého a jak to lze přeložit do synťákové a smyčkovací současnosti. Proto jsem se trochu naštval, když jsem se pár minut po šesté začal cpát do trolejbusu a slyšel, jak se kdosi ptá, jestli to jsou ti, „co hrajou něco jako Mandrage.“

Koncert v trolejbuse je zvláštní věc. Hudebník v davu v MHD ztrácí na výjimečnosti, kterou by mu poskytovalo o dva metry vyvýšené pódium, což mě bavilo, protože jsem poprvé viděl Ondřeji Anděrovi pod ruce a protože společné madlo sbližuje podobně jako nerovnosti na vozovce, i když někteří z cestujících získali pocit, že by si taky zasloužili být středem pozornosti. Na druhou jízdu jsem přestoupil k DVA, kde jsem pochopil zásadní nevýhody takových koncertů.

Kapely stály umístěny v předních částech vozidel a zhruba v polovině ležel velký reproduktor, což vážně nestačí. Mnohem lepší by bylo, kdyby byly kapely v prostřední části, protože takhle sloužila zadní místa jen k tomu, aby se člověk na chvíli posadil a ohřál, z koncertu jako takového moc neměl.

Beatboxové vystoupení En.drua jsem nakonec vypustil, abych strávil víc času s hiphopovými pionýry, kteří už při třetí jízdě hráli na přání hlasitému mladíkovi u dveří. A nebudu vysvětlovat, proč jsem se nenechal povozit autobusem Student Agency s bavičem a imitátorem Petrem Jablonským – BusFest je multižánrový a dost lidí tamtudy jelo. Tak co.