Radostné skučení u The Kooks

The Kooks se letos vytasili s kompilací The Best Of… So Far a na jejím evropském turné se nedalo čekat nic jiného než hit za hitem v euforické atmosféře. Čtveřice z jihoanglického Brightonu je jedním z vlajkonošů indie rocku, který si během posledního desetiletí vydobil vedoucí místo na hudební scéně. Nebylo tak divu, že kodaňská Vega byla měsíc dopředu vyprodaná a kdo se chtěl dostat do první řady, musel si před dveře stoupnout nějakou tu hodinu předem.

Předskokany byli irští The Academic, kvarteto, které je k The Kooks často přirovnáváno. Ti se sice v Dánsku představili poprvé, na kontě už ale mají turné s Catfish and the Bottleman nebo The Strokes a zkušenost s vyprodanými halami je na nich znát. Frontman Craig Fitzgerald bez problémů rozezpíval publikum a rozverně žertoval. The Academic zahráli singly z nadcházejícího alba Tales from the Backseat a rozloučili se nejznámější skladbou Different.

The Kooks se do toho dle očekávání pustili naplno. Set otevřely první singly Eddie’s Gun a Sofa Song, polovina sálu nadšením oněměla, druhá to hlasitostí vynahradila. Během první hodiny nebylo jediné hluché místo, The Kooks mají sáhodlouhý seznam skladeb, které obecenstvo poslouchalo poslední dekádu. Zazněly jak novější skladby Bad Habit a Down, tak klasiky She Moves in Her Own Way a Ooh La, ve zkratce - The Kooks zahráli všechno. Během Matchbox lehce unavené publikum odzívalo dvouminutový kytarový jam, ale zbývala ještě půlhodina. A když se pak z pódia poroučeli už po Junk of the Heart (Happy), bylo jasné, že přídavek musí být. A vytleskat se nechali třikrát. Zazněla Seaside a celý sál si zahrál na doprovodné vokalisty. Následovala Around Town, tentokrát bez podpory publika, všichni už byli připraveni na hit no.1.

Koncert The Kooks by se rozhodně neobešel bez jedné z nejohranějších skladeb celého žánru - Naïve. Na pódium bylo přes zdvižené telefony vidět jen těžko, ale veselá píseň o nevěře se stejně nejlépe poslouchá se zavřenýma očima. „True or false it may be…” - ať už to je pravda nebo ne, indie rock není světoborným žánrem, vesměs jednoduché skladby o více či méně šťastných láskách v sobě ale mají neskutečné množství pozitivní energie. A vidět kolem sebe dvanáct set šťastných tváří je k nezaplacení.