Rámus a siluety (The Horrors)

Kombinace shoegazu a synth rocku ovlivněná new wave kapelami z osmdesátých let – i tak by se dala ve zkratce definovat skupina The Horrors, která předskakovala Depeche Mode při jejich posledním evropském turné a která si tentokrát dala samostatný pražský koncert. Tedy samostatný...

Jako support vystoupilo argentinské duo Mueran Humanos, které se loni objevilo i na Full Moon Stagi na Colours of Ostrava. Příchod dvojice na pódium neodměnilo prozatím prořídlé publikum žádným zvláštním zájmem, ale stačilo několik málo minut sotva půlhodinového setu, aby zaujali. Kromě emotivních vokálů ve španělštině už stačila jen baskytara v rukou Tomáse Nochteffa a syntezátor pod kontrolou Carmen Burguess. Hutný postpunk zahrnoval pozvolné, ale intenzivní a napínavé skladby jako Mi Auto či El Círculo, a závěrečná reakce už téměř plného Futura byla nadšená.

Po půlhodině čekání se dav začal hlasitě dožadovat příchodu The Horrors, načež se pětice siluet zjevila v mlze, aby stejně jako poslední album V i koncert zahájila skladbou Hologram. Kdo očekával poklidné a zasněné podání známé z nahrávek, dočkal se rychlého vystřízlivění. Striktně noisové entrée spolu s ostrým nasvětlením a pódiem v neproniknutelném oparu pak vytvořilo tak hustou atmosféru, že překryla i zvukové lapsy. Ty plynuly z velmi vysoké a těžko kočírovatelné hlasitosti, mikrofon zpěváka Farise Badwana občas vydával bolestivé zvuky, jindy se utápěl samotný zpěv.

Právě Badwan byl jediný, kdo k publiku pravidelně promlouval, zbytek skupiny se schoval za kouřovou clonu. U skladeb Machine a In and Out of Sight se přes ni nedostal ani sám frontman a znělo to, jako by kapela hrála v jiné tónině. To se naštěstí neopakovalo u Mirror’s Image, Sea Within a Sea a hitu Still Life, které patřily mezi nejsilnější části hlavního programu. Syntezátory v Press Enter to Exit se ztrácely pod bicími a basou, a i když tak song pozbyl část svého charakteru, syrovější podoba měla něco do sebe. Předposlední Endless Blue pak rozdivočela rychlou kytarovou linkou přední řady natolik, že mírnější jedinci se stáhli dozadu.

fotogalerie z koncertu zde

Po základním setu, který z poloviny tvořily nové skladby a z poloviny tracky z předchozích tří alb, si fanoušci nekompromisně vyžádali přídavek, který začal potemnělou Ghost. Poslední píseň z desky V zavírala i koncert – skvěle odehraný hit Something to Remember Me By doprovodilo zběsilé pogo, při němž nebyla nouze o pády i zmatené reakce klidnějších fanoušků.

Většina tvorby The Horrors se vyznačuje pozvolným tempem, ale naživo pracují Britové s takovou dynamikou, že si umí získat na svou stranu zaskočené příznivce a neuškodí jim ani případné technické nedostatky. Mohutné ovace byly na místě.