V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)
Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?
Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)
Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.
Obžerná radost (Kvelertak)
Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.
Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)
Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.
Bizarní burleska (Lindemann)
Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?
Oksyi + The Hills Mover, 3.2.2020, Café V lese, Praha
Intimní písničkářský večer pro Oksyi a The Hills Mover.
Malý velký koncert (Disillusion)
Na nové album se napjatě čekalo dlouhých třináct let, a když konečně vyšlo, sklidilo zasloužený ohlas. Ne, tentokrát není řeč o kultovních Tool, byť se pohybují ve stejném stylovém ranku.
Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)
Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.
Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)
Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.
Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)
Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.
Blues Alive: Oslava svobody
I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.
Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní
Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.
Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges
Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.
Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé
Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...
Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)
Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.
Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)
Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.
Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)
Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.
Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)
Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.