Restart the Art, nezdařilá obroda

Neználkovy duše se při četbě PR materiálu zhostí zcela jistě entuziasmus. Ohromující řada spolupracujících institucí, kulturoznalců a interpretů dělá z Restart the Art skutečně něco víc než umolousanou seanci anonymních inťoušů. Kritický názor má ale živnější půdu než uznalý respekt. Otázky vzbuzuje už samo provokativní heslo "restartujeme Ostravu". Jednou takovou akcí?

"RTA vytváří nezapomenutelnou a charakteristickou atmosféru, umocněnou celkovým dekorativním vzezřením" - ANO. Mohli jste si vyzkoušet spoustu krásných kostýmů, odnést si polaroid fotku a užívat si nechutně starých sofa v tmavých neoindustriálních pokojíčcích.

"Projekt, který se snaží posouvat hranice klubové scény a objevovat její nové možnosti, a zpřístupnit tím mladé umění masám" - NE. Jak by mohl večírek v krajně alternativním a alternativci vyhledávaném prostoru dolu Hlubina představit "mladé umění" masám? A to "mladé umění", to je umění mladých nebo umění s mladistvým přístupem? Nic z toho není jasné. Jak by měla performance špatných básníků nebo trapností se honosícího kabaretu pomoci městu?

Vyzbrojena značnou skepsí, šla jsem na večírek ani ne tak natěšená, jako spíše zvědavá. A zároveň s obavami, že velkohubá prohlášení nebudou odpovídat skutečnosti. Kořenová nezisková organizace má na facebooku jen půltisíce fanoušků a na akci nakonec dorazilo jen pár desítek lidí. A žádné restartování se nekonalo.

Otvíračka projektu Influx byla fajn. Živé elektro s kytarou, změť atmosférických, a přitom chytlavých věcí dosáhla i na zákoutí haly. Následné skeče Zajíce v pytli byla ale bolestnou zkušeností pro kohokoli, kdo má rád inteligentní humor, a úroveň večírku notně klesla. Herci jsou to jistě báječní, ale mladé umění se v případě jejich komediální estrády rovnalo spíše nedostatečnosti. Nepomohly ani štědře rozdané panáky rumu. A Sylvos, sólo projekt v Ostravě všudypřítomného Martina Dytka, má sice velký potenciál, jenže špatně volená doba vystoupení vyhnala většinu publika k baru. Jedině tam nebyla nuda. Dytko je znám svou schopností kreativně improvizovat a vykládat kytarou jakékoli syžety, ale uprostřed večera představoval spíše než geniálního autora překážku v zábavě. Nikomu se nechtělo upadat v nekonečná, náročná rozjímání. Pokrčili jsme rameny. Co finále s Vees, hlavní hvězdou obrody? Hodně špatný, zahuhlaný zvuk, který se nedal zachránit ani opakovanou rekonfigurací (protože na vině byl prostor sám), přidal Vees punkový náboj, ale ubral na kvalitě. Místo rock´n´rollové tančírny se pod pódiem odehrával pogovací kroužek zbylých držáků.

Celkový dojem z akce nezachránil ani grungeový étos Hlubiny, ani pod stropem se vznášející ideály. Výtěžek ze vstupného půjde na uspořádání "undergroundových výstav" v reprezentativních prostorech. Může být. Malost akce ovšem předčila bohulibost benefičního záměru. Snad příště.