Rock for People: žánrová rozmanitost a politická angažovanost

Poslední festivalový den nabídl nejrozmanitější večerní program. Fanoušci kytarových formací, kterým nestačili dva dny plné rocku, dostali poslední dávku tvrdých riffů a moshpitů během podvečera. Anti-flag totiž střídali Enter Shikari. Tyto formace k nám jezdí velmi často, takže sázka na jistotu, kterou fanoušci vždy přijmou s nadšením. To stejné platí i pro The 1975, jejichž tvorba sklouzává k popu, na který slyší především ženské publikum, přesto si zachovávají tvář rozevlátých rockerů.

Žijeme v době, kdy charizmatičtí interpreti, jakým je i Saul Williams, nepotřebují za zády kapelu, ale vystačí si s MacBookem a promyšlenou prezentací. Básník, zpěvák, rapper, herec ale především člověk, kterému není lhostejný svět, ve kterém žije… Globální problémy jako sociální nerovnost, genderová diskriminace, nástrahy globalizace nebo snadno napadnutelné systémy - stručný výčet toho, s čím se vypořádává na své únorové konceptuální desce MartyrLoserKing. Naživo k ní přidává i projekci/koláž, která vedle sloganů nabízí i symbolické obrazce ze zemí třetího světa. Úchvatná byla i umělcova dikce a prezentace textů, když z úderného rapu přecházel k melodickým refrénům, velkou část koncertu pak strávil přímo mezi lidmi. Tančit, a přitom brečet, smíšené pocity a husí kůže nejlépe vystihnou atmosféru ve stanu. Diváci si dokonce vydupali extra báseň navíc, po které Williams sestoupil ze stage a šel si s nimi povídat.

Koncert CHVRCHES byl ideální bezstarostnou hodinkou, kterou si každý návštěvník zasloužil. Pozornost poutala především excentrická zpěvačka Lauren Mayberry. Žvýkačkový syntpop zabavil, ale hlavním bodem festivalu byl koncert Massive Attack, který odpověděl na otázku, jestli tuhle kapelu v roce 2016 ještě potřebujeme. Tedy otázku, která rezonovala napříč recenzemi na jejich aktuální EP Ritual Spirit.

fotogalerii z poslední dne hledejte zde

Ano, takovou kapelu potřebujeme, hlavně pak kvůli jejímu společenskému přínosu. Koncertu kralovala vizuální show, jejíž nápisy byly částečně přeloženy i do češtiny a která byla připomenutím základních lidských hodnot, které je potřeba neustále vyzdvihovat. Zvláštní nádech prezentace dostala i ve světle nedávného brexitu, proti kterému se Massive Attack už několikrát hlasitě vymezili. Nejsilnější byl však obraz ženy s šátkem a českým nápisem „Jsme v tom spolu“. Nečekané bylo přizvání Young Fathers, tedy skupiny, v jejíž tvorbě rezonují podobná témata. Mimo společnou skladbu z letošního EP zazněly i tři další, mezi kterými nejvíce vynikla Old Rock N Roll s refrénem opakujícím název jejich poslední desky - White Men Is Black Men Too.

Kdo neměl dost rapu, mohl festival uzavřít spolu s Astronautalisem, jehož vystoupení patřilo k těm nejenergičtějším a dost možná i nejvtipnějším, když během setu postupně selhaly domluvy s osvětlovačem, který na opakovaný pokyn „Chci tady mít větší tmu!“ zhasl všechna světla ve stanu. Astronautalis pak sestoupil mezi lidi a vyšvihl pár kousků přímo mezi nimi…

Poslední den akce dokázal, že Rock for People není jenom žánrově vyhraněný festival, ale že dokáže zaujmout různorodé hudebními fanoušky.