Rozeznít vzpomínky s Havlovými (Kora et le Mechanix + Dorota Barová)

V Punctu je dnes perský koberec na straně publika, židle kopírují půlkruh. Set-up působí velkolepě, živá elektronika se nezapře, při druhém pohledu zaznamenávám cello, pedalboard i gongy. Abstraktní projekce na stěně naznačuje, ale neprozrazuje.

Pán vedle mě si otevřel knížku, ostatní potichu štěbetají, jiní tiše pozorují. Vzpomínka na loni zesnulého violoncellistu Vojtěcha Havla je všudypřítomná. Experimentálně-ambientní duo Kora et le Mechanix (Michal Kořán, Filip Homola) dnes křtí album Excursin Animato, které obsahuje významnou nahrávku z živého vystoupení. Vrací nás dvacet let nazpět na festival Alternativa, jenž je s Punctem bytostně spjatý, tehdy zde zahráli společně s Irenou a Vojtěchem Havlovými. Ti se elektronice vždy spíše vyhýbali, ale když kapelu slyšeli při křtu debutového alba Excursin v Arše, oslovila je natolik, že drobná interakce vyústila ve fúzi dvou zdánlivě vzdálených světů.

Přítomní jsou jen Kora et le Mechanix a s nimi písničkářka, zpěvačka a violoncellistka Dorota Barová, která letos vydala u stejného labelu Animal Music desku Píseň pro Mi. Kořán s krátkým ohlédnutím zahajuje večer a pokyvuje na Barovou. Každý se představuje, povídá se o maličkostech, souslednost je jasná. Popravdě jsem si na podobnou vstřícnost vůči posluchačstvu téměř odvykla, až mě to překvapuje.

Barová se s lehkým úsměvem skromně usazuje s cellem na stranu pomyslného pódia, pedalboard pod nohama. Kličkuje mezi staršími i novějšími písněmi, slova zaznívají v češtině i polštině. Vybrnkávání prokládá táhlými tóny, loopuje, verše konturují rozostřený obraz, zvuk stéká do sametové jazzové imaginace. Každou píseň provází drobným příběhem. Působivě zhudebňuje báseň Taniec Kamila Baczyńského, hlas vrství a nechává rezonovat mezi stěnami. „Svítá / černobílá střídá zimní šeď,“ utkvívá v paměti. Před demo verzí Na chvíli vypráví o své desce, kterou věnovala zesnulé přítelkyni a malířce Mi Vajnarové. Před třemi měsíci k ní vyšel klip poskládaný z jejích obrazů v pohybu, vzpomínání.

Dvojice Kora et le Mechanix se po krátké pauze staví do popředí a v myšlenkách se vracíme do roku 2004, kdy začínali. Desku Excursin (2006) nahráli improvizovaně, s Havlovými nakonec zahráli čtyřikrát. Projekce, která provází od začátku večera, je původní, jen ji prolnuli vrstvou koncertních i osobních fotografií, lehce rozpixelovaných. Dnes by HD rozlišení nakonec spíš uškodilo, mlha odhaluje, čeho je dobré si všimnout.

Koncertní záznam kolážují živě, pracují s ním v přímém přenosu. Meditativní hudba Havlových se symbioticky prolíná s elektronikou a nechává prosvítat melodické fragmenty, jemné šelesty, pravidelné víření vzduchu. Motivy se vzdalují, aby se vzápětí znovu přiblížily. Někde v dálce slyším ptačí zpěv, který prostupuje citlivým, nenápadným industriálem. Cello a klavír se stávají těžištěm. Kořán se chvílemi obrací k soupravě gongů, Homola vytahuje tank drum. Vzpomínky se slévají, proměňují a vpíjí se do sebe, až v šumu utichnou.

Album křtí společně s Petrem Ostrouchovem, který stojí za Animal Music. „Doporučuji se k desce vracet, protože se tam dá najít spousta nových věcí,“ zmiňuje. Barová nakonec polévá CD bohemkou z plechu. Homola vtipkuje: „Kdyby někdo zapomněl, na tom se kdysi poslouchala hudba.“ (K dohledání je také na Bandcampu nebo na stránkách labelu.) Chvíli ještě společně dohrávají a já myslím na ty, jejichž zvuk neutichl.