S duhou přes oči: Nepřepálíš!

Muzikant Králíček a alter ego českého vykuka Petra Marka přilákal překvapivě hodně lidí. Možná byli zvědaví na toho z “MidiLidi”, ale dostalo se jim vlastně drnkavé kytarovky. Se zkušenou skupinou v zádech (půlka je z kapely Květy) méně tančil a více zpíval, a protože hned ze startu naznačil, že jako “Nuuuda”, jen jsem slušně pozdravila - Nazdar jídlo! Ahoj pití! - a šla jsem na comebackovou jistotu. Protože -123 minut jsou zpět. A je to vážně krásné. Publikum se tetelilo a radovalo s každým dalším starým hitem. Jejich “Shooba Dooba” za ta léta nečinnosti nedovedl vlastně nikdo nahradit. Ale dokonale nás předehřálo na Melt Yourself Down.

Britská crossoverová kapela s prosaky jazzu, punku i world music jela po celý koncert na plný plyn a tu nohu z pedálu by nesundala ani za nic. Naprosto šílené orgie dvou sexy saxofonů vystoupaly o pěkný kus výš a dál, než by musely. Co na tom, že se jim to chvílema rozjíždělo do všech stran a tracky držel dohromady jen přísný afrobeat? To je ono, ne? I Rolling Stones by čučeli.

fotogalerie tady anebo tu

Ale zpátky na hlavní. Na vrchol večera s otazníkem. Alt-J mě před dvěma roky ve Žlutých lázních nepřesvědčili. Naštěstí tohle bylo NESROVNATELNĚ lepší. S dokonalým zvukem a kvalitně vystavěnou scénou se zavděčili, jak jen mohli. Oblíbené tyčové diody namíchali s polopropustnými projekčními panely a síťovinou bodobých světel a přidali dobrý střih na projekci. Takže bylo na co koukat i co poslouchat. A ano, i tentokráte jim jejich trylky párkrát ujely a nezazněly, ale aspoň víme, že to bylo fakt live, žeano. Každopádně slyšet Joea Newmana byl zážitek. Většina našeho zpěvavého národa pod pódiem se kvůli němu dokonce pokusila natáhnout svůj jednooktávový rozsah a odzpívat komplet Breezblocks stůj co stůj. To je ta pravá, festivalová!

Méně živo bylo na Autumnist - na nenápadné kráse noční Full Moon Stage. Nejsou ani zdaleka tak známí, jak by se při oblíbenosti jiných “filmově-výpravných orchestrů” dalo očekávat, ale jsou naši. Necpou do všeho smyčce a jejich stylizace odpovídá spíše temnému noiru s Depeche Mode v hlavní roli. Ale jsou naši a i s podzimy snadno opustíte zdejší krajiny. Na plátně ožívali krkavci a my letěli s nimi…

A na finiš jsem udala první symbolickou frčku “Objev Colours” - o Bratrech jsem totiž neměla ani potuchy (a nemyslím ten bluesgrass ze Změtína, prosím). Nové Elektro Stagi dali dle mého dokonce více než němečtí zábavoví Digitalism. Ti některé pasáže ták natahovali, až jim vznikala hluchá taneční místa. A to by na diskotéce neměli. Ale tak… aspoň zůstanou síly na další.