Šamanský rituál pro všechny (Killing Joke na Flédě)

Na koncertech je vždycky fajn udělat si chvilku času a rozhlédnout se po přítomných. Obzvláště rád se soustředím na jejich trička, výkladní skříně hudebního vkusu. V neděli večer na brněnské Flédě, na koncertu Killing Joke, postpunkových industrial metalistů, to bylo obzvláště výživné. Vedle sebe se potkávaly obligátní kapelní trika s těmi, na nichž se skvěl portrét Leonarda Cohena, logo šumperského festivalu Blues Alive nebo záhrobní deathmetalové výjevy.

Killing Joke přitahují publikum napříč žánrovým spektrem - jedním dechem udivující i jasně pochopitelné. Killing Joke nikdy neoslňovali melodickou a technickou složitostí. Jejich kouzlo tkví v dokonale očištěné jednoduchosti, která si v ledasčem nezadá se šamanským rituálem. Zvláště když jej celebruje někdo jako Jaz Coleman. Uhrančivý, sršící charismatem, dravou energií a sázející jednu grimasu a čarodějnické gesto za druhým.V Brně navíc ve skvělé hlasové kondici, která neodcházela ani s přibývajícími minutami. Očividně dobře naladěné kapele (jádro Coleman – Kevin „Georgie“ Walker – Martin „Youth“ Glover – Paul Ferguson doplnil upozaděný klávesák Réza Udhin, který občas přispěl doprovodnými vokály) se podařilo klub solidně rozhýbat, žel k označení vyprodáno bylo stále daleko. Výživnou devadesátiminutovku zaplnily skladby z celé diskografie kapely, starší postpunkové věci typu Wardance nebo hitová Love Like Blood se přirozeně snoubily s novějšími elektronickými (European Super State) i tvrdě metalovými (Autonomous Zone) nářezy. A je možná s podivem, že už tak rychlé skladby dokázali Killing Joke ještě o něco naspeedovat.

Killing Joke splnili to, co se od nich očekávalo. Do Brna přivezli hlučný, hypnotický rituál, který strhnul přítomné. Coleman a jeho stoičtí kolegové káží o nadmíru neveselých tématech a jejich vize budoucí světa jsou náležitě temné, ale výsledná energie je – světe, div se - pozitivní. A náležitě očišťující.