Šapitó i sopka: Stromboli v O2

Jako skeptik jsem měl z koncertu obavy a dlouho váhal, zda vůbec jít. Hlášky o zombie revival, o dalším pilíři důchodové reformy nebo na české poměry a českou kapelu nečekaně vysoké vstupné mě dlouho odrazovaly a když jsem se nakonec rozhoupal, byly už lepší lupeny pryč. Pořadatelé správně počítali se starším publikem (prý jich přišlo deset tisíc), proto zhruba devadesát procent kapacity bylo „do židlí”.

Obavy z akustiky haly se naplnily hned s prvními tóny. Část zvuku (hlavně bicí a nejvíce činely) se odrážela od protilehlé strany a se zpožděním vracela, což působilo značně rušivě. Další obavy směřovaly k hlasu Báry Basikové. Po poslechu nové desky jsem měl pocit, že vyšel nový zákon zakazující zpěvačkám zpívat příliš vysoko nebo že je Basiková hlasově za zenitem a že se o éterické výšky ani nepokouší. Když navíc první skladbu večera (Stromboli), při níž se na nahrávce vznáší v nebetyčných výšinách, jen odhučela, čekal jsem jen to nejhorší. Šlo o klamání nepřítele, protože v průběhu večera se do toho mnohokrát opřela a bylo to skoro tak, jak známe z alb i z dávných koncertů, takže jediný větší kiks jsem zaregistroval v Košilele, kdy se nemohla sejít s Michalem Pavlíčkem. Ovšem komentáře mezi skladbami si mohla odpustit. Připomenutí, že má svátek (a rovnou si sama popřát), komu je následující skladba věnována, kdo dorazil na koncert atp. bylo zbytečné a trapné. Neodpustím si ani poznámku o úrovni zpěvaččiny angličtiny - nebyla sice tristní jako u premiéra Sobotky, ale u skladeb z druhé desky bych dal přednost jejich české verzi.

Michal Pavlíček neexhiboval a nesóloval, střídal kytary častěji než Lady Gaga šaty, které zase Vendula Kašpárková průběžně odkládala. Rytmika Veselý - Kryšpín šlapala (až na občasné „brambory do sklepa” při použití dvoukopáku). Hostů bylo užito střídmě. Vilém Čok odzpíval Ó hory s maketou hory, dvě skladby si odehrál Roman Dragoun, stejně jako Vladimír „Guma” Kulhánek na basu. Škoda, že to nebylo slyšet. Nevyužita zůstala velikost pódia (umělci zabírali tak třetinu) a lze jen litovat, že nebyly vyčerpány možnosti světelné a vizuální techniky - hudba Stromboli po tom svým charakterem přímo volá, se scénou evokující cirkusové šapitó (i sopku) se dál nepracovalo.

Během večera zazněly především skladby z druhé a třetí strany dvojalba, méně ze Shutdown. Nová nahrávka byla zastoupena jen třemi kusy (naštěstí) a živé podání bylo mnohonásobně lepší. Před přídavkem dvou písní, po němž si diváci vytleskali ještě jednu, proběhl křest nového alba Fiat Lux. A pak jsme šli domů. Přes všechny výhrady jsem si ty dvě a půl hodiny užil. Sice to nebylo tak kulervoucí a srdcervoucí (nebo obojí) jako před lety, ale o kolika koncertech to lze vlastně říci?