Bez diskokoule

Sarah Tolar je u nás ne příliš známá americká jazzová zpěvačka a skladatelka, která má zatím na kontě jediné album s názvem Big Blue Moon. Právě je na prvním evropském turné, které obsahuje dvanáct vystoupení v České republice a po jednom na Slovensku a ve Švýcarsku. Doprovází ji klasické jazzové trio mladých českých muzikantů, klávesista (a tlumočník) Tomáš Jochmann, basista Lukáš Kytnar a bubeník Roman Vícha. Vystoupení v žateckém divadle trvalo necelé dvě hodinky a skládalo se z vlastních skladeb doplněných několika převzatými, např. od Bonnie Raitt nebo Arethy Franklin.

Při prvních dvou pomalejších písních jsem doufal, že neusnu, a v duchu si říkal, že tohle by se hodilo někam do kavárny, jako kulisa ke kávě, věnečkům a rakvičkám. Potom se ale koncert rozjel. Nevím, jestli to bylo na vrub toho, že šlo teprve o druhé vystoupení, kdy muzikanti nejsou zcela sehraní, nebo začali záměrně pomalu, aby nejazzové diváky nevyděsili. Možná proto byla první půle více pop-funkově-soulová... Muzikanti se postupně osmělovali a prokládali skladby sóly a stejně tak se osmělili diváci a nebáli se tleskat i během skladeb, jak bývá zvykem. S blížícím se koncem jsme si víc a víc poklepávali do rytmu, někteří možná i vsedě „tančili“. Asi nejvíc zapůsobil kus Coffee Man, být to někde v klubu, hned bych si pro kávu zašel.

Negativem byla tradičně malá účast. Obávali jsme se, aby nebylo víc muzikantů než diváků, a i když tak tragické to nakonec nebylo, do naplnění kapacity mělo divadlo hodně, hodně daleko. Rudy Linka sem davy nepřilákal, na Laco Décziho přišlo ostudných 14 (?) lidí, takže největší návštěvnost měl asi Harry Waters jakožto syn slavného otce z Pink Floyd. Důvod? Nedostatečná propagace (diplomaticky řečeno). Kdybych v autě náhodou nepřeladil na Vltavu, vůbec bych netušil, že za humny bude nějaký koncert. Dát to do programu divadla a ten pověsit na webové stránky, nestačí. Co se více zaměřit na ty, kteří nechodí pravidelně? Druhým důvodem je doprava, vlakem ani autobusem večer nelze, není-li člověk místní, bez auta se domů nedostane. Větší návštěvnosti by určitě prospěl lepší termín, pátek nebo sobota, a taky by stálo za zvážení, zda by nebylo vhodnější tyhle koncerty pořádat v menším prostoru. Žatecké divadlo je krásné, ale 30 – 40 lidí se v něm ztratí a pak to na účinkující musí působit jako zkouška. Fotbalisty vyprovokuje k lepším výkonům vyprodaný Nou Camp, ne poloprázdné Bazaly. Je mi jasné, že jazz není mainstream a pokud nezapůsobí faktor „znáte z TV“, těžko očekávat plné divadlo. Na druhou stranu v Žatci rozhodně přesycenost kulturou nikomu nehrozí, konkurence je nulová.

Vystoupení Sarah Tolar bylo velmi příjemně rozvolněné odpoledne a se společníky jsme se shodli, že to byl nejlepší jazzový koncert, který jsme v Žatci zažili. Zvuk byl výborný, dokonce tak, že zpěvačka se vyslovila, že by si zvukaře vzala s sebou na zbytek turné. Drobnou výtku bych měl k osvětlení, které mohlo být decentnější, bez diskokoule na stropě bych se taky obešel.

PS: Nevím, zda to připadá jen mně, ale při pohledu na plakát jsem si nejdříve myslel, že tu bude hrát Céline Dion.