Schoolboy Q: Man of the Year?

Cesta Schoolboye Q do širšího povědomí nabrala na otáčkách přibližně před dvěma roky. To Kendrick Lamar vydal veleúspěšné album Good Kid, M.A.A.D City a pozornost se upřela i na crew Black Hippy, která kromě Kendricka obsahuje Jaye Rocka, Ab-Soula a samozřejmě Schoolboye. Ten profitoval ze zvýšeného zájmu nejen o Black Hippy, ale také o label Top Dawg Ent. Schoolboy Q, obsedantní milovník kloboučků, je tak řazen k procesu renesance west coast rapu. Z této situace těžil především při vydání debutového major alba, což se projevilo i na prodejích, které se v USA zastavily těsně pod hranicí sto čtyřiceti tisíc po prvním týdnu. Zároveň se v Praze nabízelo zajímavé srovnání s veteránem Big Daddym Kanem, který tam koncertoval předchozí večer. Potenciální riziko pak pramenilo jen z možných hvězdných manýrů. Kvůli kolegovi Kendricku Lamarovi se na Kempu muselo podstatně zkrátit nejedno vystoupení a management Schoolboye Q si tentokrát pro změnu nepřál zveřejnit ani orientační line-up večera. Jistotou byl jen obří tour bus, který před Roxy parkoval už od rána.

Koncerty umělců, kteří jsou v rapovém rybníce zrovna na vrcholu, u nás nejsou zrovna všední událostí, jejich první evropské tour většinou neopustí region Američany uznávané západní Evropy. Když tour aktuálně áčkového jména zavítá k nám, i přes generační průřez poutá pozornost především mladších posluchačů. Příznačné pro čtvrteční večer tak bylo jednak sdělení organizátorů akce, které se na facebooku objevilo krátce před koncertem: „Sold out – Good job, kidz!“ a také účast nejmladších ročníků v doprovodu rodičů. Samozřejmostí pak byl přísnější dress code, kterému vládl nezanedbatelný počet bucket hats. Na stranu druhou se do vyprodané Roxy sjeli fanoušci, kteří vážili cestu z různých koutů republiky a nechyběli ani přeshraniční návštěvníci.

Před Schoolboyem byl na programu Isaiah Rashad, čestvá akvizice Top Dawg Ent. Bylo vidět, že větší pódia pro něj už nejsou novinkou, nešetřil energií a celkovým projevem dobře zapadal do stylu pětihlavého labelu. Kratší show sice citelně chyběly hity, ale řekl bych, že o Rashadovi ještě uslyšíme. Po něm přišla asi čtyřicetiminutová prodleva. V rozpálené a vyprodané Roxy není čekání to, co si přejete. Po chvílích vyplněných očumováním a pitím piva se nejprve na stagi objevil koncertní DJ, který rozetnul trapné ticho, a za několik minut se nenápadně vynořil i Schoolboy Q. Hned od začátku se nešetřil, skákal a ruce létaly vzduchem jak lopatky větrných mlýnů. Zároveň okamžitě a velmi mile překvapila znalost publika, které dokázalo halasně doplnit text při každé příležitosti, kterou k tomu dostalo. To bylo ale i kamenem úrazu, jelikož Schoolboy neodrapoval snad jediný refrén v celku, a vadilo to o to víc, že Schoolboy zůstává tak nějak na půl cesty k hitovým postupům. Přestože se dle očekávání hrálo především z novinky Oxymoron, nechyběly ani starší zářezy s nezbytným tématem lásky k hulení. Přední polovina davu většinu času mohutně skákala a na všechno dohlížel přísným a smutně hloupým pohledem obří sekuriťák, který byl součástí početné koncertní crew. Ruce létaly ke stropu hlavně při tracích Collard Greens, Studio, Break the Bank a přídavkovém Gangsta.

Po konci zhruba hodinové show bylo jasné, že Schoolboy nezklamal. Ale vzhledem k vládnoucímu povyku a některým hvězdným manýrám se nemůžu ubránit dojmu, že hypu je víc, než by zasloužil. V dvoudenním minisouboji tak nakonec zvítězil Big Daddy Kane, který byl i díky své skromnosti o něco přesvědčivější. A to nejsem zrovna staromilec.

PS: Kluků z Brna, co přijeli dvacet minut po konci koncertu, mi bylo fakt líto.