Sdílet temnotu (Ministerstvo Obřany + Čau Česko)

Dlouhý den. Světlo mizí stále brzy, cestou do Puncta si pod pouličními lampami Žižkova opakuju, že do desíti je ještě daleko. Tělo jako by se odmítalo aklimatizovat. Přijdu dřív, než by bylo třeba, tuším. Hemžení před koncertem nakonec pozoruju ráda, vypínám hlavu a nechávám se prostoupit atmosférou – živou, tlachající, zalitou červeným světlem prosakujícím skrze stropní baldachýny. Poslouchám zvukovku, silné beaty mi tlačí do hrudi, chybí mi drink. Zamířím do baru pro lahev cideru, od stolu zaslechnu zmínku o inscenaci kombinovanou s environmentálním rapem.

Do hodiny se kompaktní prostor příjemně zaplňuje. Žádné stavění hradeb, na podlaze stojíme všichni bez výjimky, intimitu si komorní klub buduje sám. Všichni jako by se už znali. Čau Česko se vyvazuje z konverzace, z gauče se přesouvá na červený perský koberec, místní ví.

Experimentální trio z Brna prolomilo několikaleté ticho s deskou Vepřo Knedlo Ezo, kterou jako by mimoděk vydali loni v říjnu. Na sociálních sítích minimum slov, žádné PR haló, skrytý poklad na Bandcampu. Poslouchám je až zpětně, přišla jsem naslepo. Opakované odmlčení se na jejich součinnosti nepodepsalo, okamžitě nás pohlcuje vlna energie, temnoty a pulzujících beatů. Kytarová linka se prolíná s hutnou elektronikou, vokály Štěpána Pařízka se proplétají mezi zvukovými texturami, konkrétní slova mizí pod nánosem běsnění. Zachycuju útržky mezi divokými, frenetickými pohyby. Mezi tracky vtipkují. „Další píseň je stará píseň, it’s a dirty job but someone’s gotta do it.“ Podobně intenzivní byli naposledy Market na vánočním večírku Miró. Těžké uchopit, skvělé poslouchat, živě tím víc. Ideálně se v nich dočista ztratit a splynout.

Po krátké pauze Ministerstvo Obřany. Beatmaker Jan Kuchár bosý a v sukni, červená kšiltovka Marlboro básníka Ondřeje Hrabala vystupuje do modré, která osvětluje koberec. Po jeho pravici se kytarista Zdeněk Butula připravuje na neméně intenzivní, snad jen o něco drásavější výstup. Začátkem srpna vydali debut Pluto, experimentální rap prokládají noisem a storytellingem, osm tracků doprovodili třemi skity. Při streamování připomínají zvuk zavedeného dua Mutanti hledají východisko, poselství přinášejí ale své a jasné, sociálně reflexivní. Nerada bych někoho nálepkovala, přesto se mi vrací myšlenka s enviromentálním rapem. „Jsme děti ze stanice Pluto,“ zaznívá, ale ještě chvíli čekáme, než si Butula dojde pro pivko, zatímco stage objímá dým z kouřostroje. „Úplně ve všem vidět obchodní příležitost!“

Směr toku známe, kapelu halí tma, Hrabal v pravidelných intervalech vstupuje do popředí a během instrumentálních úseků zůstává v rohu. Během pulzujícího tracku Osm jsme v dystopii už nadobro uzavření. „Oni převzali moc, my si, my si seberem noc,“ rezonuje mnou cestou na zastávku. Do zítřka ještě daleko.