Selah Sue zkrátka umí

Není to občas k vzteku, když jsou ti druzí velmi krásní a navíc extrémně talentovaní? Inu, musíme jim to odpustit a u Sanne Putseys to člověk udělá obzvláště rád, vždyť je k tomu všemu sympaťanda na první pohled.

O kom, že to píšeme? Přece o Belgičance Selah Sue, mladé hudebnici, které momentálně - a zaslouženě - leží u nohou širý hudební svět.

Nejde o producentský komerční tahák, Selah sice nabídku na smlouvu dostala už v sedmnácti letech, s díky odmítla, aby se mohla věnovat jen vlastní tvorbě a později i studiu psychologie. To se jí vyplatilo, debut Selah Sue ji roku 2011 vynesl na vrchol, singly jako Raggamuffin, Crazy Vibes i reklamou milovaný This World jí přihrál nejen řadu ocenění, ale i statisícové prodeje. Jak vidno, čekání na problematické klienty ji asi jen tak nečeká, v nabitém koncertním programu by na výklad o snech ostatně stěží našla čas. Fanynka Erykah Badu, M.I.A. či Lauryn Hill předskakovala Princovi, vystoupila snad na všech větších festivalech a brzy chystá vydání další desky.

Než však sama představila českým fanouškům nové EP Alone, muselo si natřískané Roxy počkat při setu pražské formace The High Corporation. Kdo nebyl obeznámen s předkapelou, byl překvapen. Díky dredaté zpěvačce Ashley S. Abrman byste českou provenienci neuhádli, vokální dvojče Selah Sue mnohé dokonale zmátlo. Čtveřici se nedalo nic vytknout, nicméně úplně šťastnou volbou kvůli své žánrové spřízněnosti s hvězdou večera nebyla, všeho moc škodí. A bohužel, zvuk první části večera také nepomohl.

Selah sice toužila po dráze baletky, ale buďme rádi, že piškoty vyměnila za mikrofon. Hlas, který způsobuje husí kůži, bourá rčení o tom, že je nutné do Čech přijet alespoň třikrát, abyste si našli fanoušky. Sue si tu střihla sóremiéru před dvěma lety na Rock for People, před rokem rychle vyprodala Roxy, a i letos zbyly váhavým nakupujícím oči pro pláč.

Její příchod byl oceněn burácivým potleskem, skoro to vypadalo, že zaskočil i ostřílenou zpěvačku. S akustickým začátkem se značně zlepšil i zvuk, žvanivé a věkově různorodé publikum utichlo. Always Home za maminku, Daddy za tatínka a ukázky z nedávného EP pro všechny. Využití loopu a nástup kapely byly příjemným bonusem, fešanda by si vystačila sama. Hutná basa Erika Rademakerse, kytara Yannicka Werthera a doprovod klávesáka Joachima Saerense s bubeníkem Jordim Geuensem hitovky výborně zvýraznily. This World, Fyah Fyah, Crazy Vibes, Raggamuffin, pecka za peckou, až se chce pro Selah použít slovo hitmaker. Soulový feeling říznutý popem, funky a reggae, zdatně zvládnuté rockové balady i elektronika. Selah nenudila ani chvíli, ať už to byly věci starší nebo novinky Time, I won´t Go for More nebo Together, kotel pod pódiem zvládla s přehledem dirigovat a rozezpívat.

Co nepřestává udivovat, ať už naživo nebo z nahrávek, je vyzrálý hlas jak z hrdla starší a životem otřískané subrety, linoucí se z útlé pětadvacetileté holky. Šikovné děvče.