SHAPE v MeetFactory (Klara Lewis/Hyperaktivist)

Díky zapojení pražské MeetFactory do mezinárodní platformy SHAPE se ve smíchovském klubu poslední dobou ve zvýšené míře objevují hudebníci spojení s tímto sdružením 16 evropských festivalů a uměleckých center. Počátkem září to byla švédská experimentátorka Klara Lewis a venezuelská djka Hyperaktivist - dvojice, která by se za normálních okolností na jedné akci asi jen tak nesešla. Obě dámy ale v MeetFactory zakončovaly jakýsi den otevřených dveří nazvaný Veřejný dům a v jeho umělecky rozevlátém programu se trocha té dramaturgické anarchie rozpustí raz dva, zvlášť když je vstup do klubu zdarma.

Klara Lewis vystupovala za pultem netradičně předsunutým do sálu, na úrovni s publikem, které tak mělo možnost bezprostředně pozorovat drobnou Švédku při vytváření sonických kreací. Ty se pohybovaly na škále mezi noisem ovlivněným power elektronikou abstraktnějšího ražení a strukturovanějšími kompozicemi s téměř autechrovskými beaty. V basových pasážích si člověk mohl naplno vychutnat kvalitní aparaturu MeetFactory, příznivcům audiovizuálna se zas vemlouvaly střídmé, leč působivé videoprojekce.

To Hyperaktivist si vystačila pouze s blikáním dvou ze stropu zavěšených žárovek. Na kost oholené je i její pojetí techna, které ve svých autorských skladbách míchá s acid housem. V MeetFactory se předvedla v roli djky a i když to tak zprvu nevypadalo, byl to nakonec velmi neotřelý zážitek. V Berlíně usazená Venezuelanka totiž ignoruje tradiční postupy výstavby djských setů a místo toho intuitivně propojuje zdánlivě nepropojitelné skladby různých žánrů a dokonce i temp. Zatímco u řady jejích kolegů i kolegyň je v zásadě možné načtrtnout si v duchu pravděpodobnou trajektorii setů, u Hyperaktivist (nomen omen!) jako by platilo jediné pravidlo, a to že žádná pravidla neplatí.

Pro pořádek: poslední účinkující ryze dámského večera byla djka a moderátorka Radia Wave Neoru. Její set už autor těchto řádků bohužel neslyšel. Čtvrtek je sice malý pátek, oproti skutečnému pátku má ale přece jen jisté rezervy. Skutečnou tečkou tak pro pisatele představoval rozhovor zaslechnutý v tramvaji směřující do centra:

On: Co se ti na tom prosím tě líbí? To umění tam?

Ona: Spíš ty party potom… Ale tohle nebyla úplně normální party.