Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Vyrvat si srdce z těla a hodit ho davu. Úplně se otevřít a nechat všechny emoce proudit. Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií. Napojení se daří, se vší upřímností a naivitou, která k emo-hardcore patří.

S každou výměnou kytar, které vyčkávají po stranách pódia, se zvuk Raein trochu změní. Padesát odstínů screama a jeden je dojemnější než druhý. Vibrace strun provází publikum přes vlnité duny melancholie, ostré hrany skal zlosti až do momentů vzduchoprázdna, kdy vše téměř utichne. A v cíli cesty stojí muž v tygřím obleku. Čekání končí, Raein hrají na rozloučenou Tigersuit a pruhovaná postava skáče do lidí.

Je škoda, že svět, který Raein budují, má malé trhliny. Právě časté výměny kytar a prodlevy mezi skladbami občas přetrhávají nit, vůbec největším zabijákem nálady je neposedná bicí soustava, kopák poskakuje, odmítá se zastavit. Naštěstí stačí dvakrát mrknout, chytit se kytarové linky, a všechno je zas v pořádku.

Raein vypráví příběh, předskokani Stormo jsou uzavřeni v kruhu. A zběsile touží dostat se ven. Kruh je ale pevný, promítnutý na stěnu za kapelou – blikající nápis Stormo, zrnění, barevné skvrny, zrnění a na konci setu znovu blikající nápis. A zatímco v úvodu ještě frontman Luca mhouří oči proti světlu promítačky, v závěru je má doširoka otevřené, vidoucí. A právě v tu chvíli se mu na čele na vteřinu objeví power off symbol a projekce zhasne. Frenetický set plný výbušných nálad, agresivních bicích a zběsile rychlých prstů kmitajících po strunách končí. Giacomo a jediný tanečník poklekávají čelem ke kytarové bedně. Popadnout dech a příště znovu, někde jinde, ale se stejným nasazením, a stejně marnou touhou dostat se z kola ven.

Večer otevřely Nervy, se třemi mikrofony a bez jakýchkoliv manýrů a ozdob. Zatímco se trojice hlasů Bluma, Šamana a Juraje, křičící každý v trochu jiné barvě naštvanosti, promyšleně střídala, přímočarý hudební útok kapely rozvibroval podlahu. Na gesta nebyl čas, jedna zaťatá pěst, jeden veganský statement, a hlavně salva silné hudby.

Koncertu předcházela velká očekávání, možná až příliš velká, nesplnitelná. Síla Raein totiž není v extrémně dojemných momentech nebo silných vizuálních vjemech, po kterých by v mozku zůstala vypálená stopa. Kapela v Brně ukazuje, že jde o něco mnohem obyčejnějšího – upřímný, skvěle odehraný set přesně v duchu žánru, který italská pětice pomáhala stavět.