Slavíci z Rumunska

Balkánská dechovka je spolehlivým tahákem, jsou-li to navíc Fanfare Ciocărlia, je jisté, že rozhodně nepůjde o poklidnou akci, na které se budete rozvalovat

v židlích.

Když se do toho opře tucet rumunských pupkatých dechařů, brzy se opotí i zdi a Fanfare Ciocărlia pořádají své divoké veselice napříč světem už dvacet let, aniž by svou pekelnou jízdu zpomalili. Ač se mohou pyšnit spolupracemi s nejrůznějšími hudebníky a příspěvky na filmových soundtracích jako Borat nebo Proti zdi, uchovává si kapela autentičnost a syrovost – kterou zhusta jiné balkánské ansámbly, opojené elektronikou, ztrácejí.

Skřivánčí štěbetání, jak se dá přeložit spojení fanfare ciocărlia, se čekat příliš nedá, kdo stál příliš blízko pódia, tomu dují trubky v uších asi ještě dnes.

Vloni vydali Fanfare Ciocărlia novou desku Devil's Tale, na setlist však novinky příliš často nezařazují. Dávají publiku, co si žádá, léty prověřená jistota nikomu nevadí. Vždyť právě na kusy jako Ya Rayah, Bubamara, Iag Bari, Lume Lume a další se chodí. Přihoďte do toho Born To Be Wild, znělku z Jamese Bonda či Gershwinovo Summertime a rozdováděná děvčata v různých stupních odhalení šplhající na pódium a o zábavu na dlouhé hodiny je postaráno. Smůlu měla mužská část publika, která byla ze scény vykazována. Holt nejsou vrtící se boky jako boky.

Přídavek byl předlouhý a navíc přímo na place pod scénou, na čela hudebníků přistávaly štědré příspěvky, zdálo se, že se bude končit za kuropění. Jenže zmožené diváctvo se začalo zvolna vytrácet nebo zmoženě opírat o bar, byl čas je nechat zase trochu vydechnout. Alespoň rok, než se Fanfare Ciocărlia, doufejme, zase vrátí.