Slovanská omladina vpřed! Söndörgő

Maďarsko není jen uherák, teplé prameny a cimbál. Na zvěstech o horké krvi však něco bude. Důkazem budiž Söndörgő, kapela založená bratry a bratranci Eredicsovými, kterým koluje v žilách balkánská energie po srbských předcích.

Kapela vznikla roku 1995 nedaleko Budapešti, ve městě Szentendre, kde jsou srbské tradice stále silné. Söndörgő, hrdí na své kořeny, si za úkol vzali vyhledání a zachování jihoslovanských, především srbských a chorvatských tradičních písní, které se stále hrají ve vesnicích kolem Dunaje. Muzikanti vracejí do povědomí tambury a pětistrunné loutny s historií sahající až do Mezopotámie. K těm je přivedl otec, basista Kalmán Eredics, sám zakládající člen další tamburské skupiny Vujicsics. Jistě je na své potomky hrdý, Söndörgő nahráli čtyři výborná alba, jedno dokonce se slavným makedonským saxofonistou Ferusem Mustafovem. Prozatím poslední Tamburising - Lost Music of the Balkans opěvoval prestižní časopis Songlines a ani další recenzenti pochvalami nešetří. Na letošek už se chystá vydání páté řadovky Tamburocket, která by se měla stát jakýmsi mostem mezi archaickými kusy a modernou.

I přes to, že se pohybují na scéně dlouho, širší posluchačskou obec oslovují právě až poslední roky a ani v Čechách už nejsou tak neznámí. Vloni vystoupili na festivalu Respect a dle ohlasů se jednalo o jedno z nejlepších festivalových vystoupení.

O to větší div, že Akropole zela prázdnotou a až s prvními tóny se sál pomalu plnil opozdilci a loudy ploužícími se z barů. Pětice na pódiu se nedostatkem tleskajících rukou nenechala zaskočit, Áron Eredics rozvinul nosnou melodii a z pomalého tempa se začala klubat skladba s pekelně rychlým rytmem. Kromě tamburů berou chlapci do ruky i jiné nástroje, Salamon prokládá hru akordeonem nebo píšťalou, někdy zazní i darbuka nebo saxofon, struny mají ale jednoznačně přednost, navíc jim to pěkně ladí i se zpěvem. Čím menší tambur, tím zběsilejší rychlost. Prim hrál Áron, hudebně se škádlící se Salamonem, o slovní doprovod se postaral Benjamin, který vtipně vzpomínal na cesty či spolupráci s Mustafovem. Kolovoda, Igran Čoček nebo Cigančica strhávaly k tanci, slovanské nápěvy rozehřívaly lépe než domácí pálenka. Bartókův Rumunský tanec nebo makedonské Oro hráli Maďaři s lehkostí, ani se nezapotili. S přídavky se nešetřilo, jeden, dva a po dlouhotrvajícím potlesku a pískání i třetí.

Vedle fantastických hráčských dovedností jsou to na první pohled sympaťáci. Všechna čest klasickým balkánským dechovkám, jako jsou Fanfare Ciocarlia či otec a syn Markovičovi, ovšem Söndörgő s tambury šlapou dechařům na paty. Pokud nevěříte, doražte 31. května do Hradce Králové. Festival Na jednom břehu se stěhuje na nové místo a právě maďarská omladina bude jednou z hlavních hvězd letošního ročníku.