„Neokoukaný místní popík“ a „koloušci“

V olomouckém S-Cube se sešli osamělý singer-songwriter z Bruntálu, populární indie rock tak trochu odevšad a neokoukaný místní popík. Olomoučtí koloušci No Distance Paradise totiž křtili debutové album Chalenge Gravity. A na křest si nepřizvali nikoho jiného než své oblíbence Sunshine, kteří kapele pomohli tím, že jim loni nabídli společné koncertování, a Michala Motyčku aka Nicelanda, který No Distance Paradise významně ovlivnil v jejich tvorbě, jak sami říkají.

Coby warm-up zahrál Niceland. Největší potlesk sklidil za cover, který má ve zvyku hrát na závěr, totiž song New Manifesto, featuring kamarádům ze Sunshine. O přestávce se sál rychle zaplnil – olomoučtí si své hvězdy nechtěli nechat ujít. V publiku byla při No Distance Paradise skvělá atmosféra, první řady skákaly a tančily na všechno, co zahrálo. V porovnání se zkušenějšími Sunshine ale bylo znát, že si kapela zatím neodehrála tolik koncertů a nerozdala tolik podpisů na obnažená dívčí těla, aby se na pódiu chovali jako pořádné hvězdy. Ať už frontman zpíval jakkoli odhodlaně, pořád vypadal stejně naivně a zasněně. Ale tak je to asi dobře, rockovější výraz by jejich popu ani neslušel. Na olomouckou čtveřici by se dala dobře napasovat slušňácká image, kterou novináři vymysleli pro Charlie Straight opakováním toho, jak jsou ti kluci z Třince způsobní, nepijí a děkují. No Distance Paradise taky zpívají o lásce a pocitech, ale narozdíl od sebevědomého Alberta Černého nemají „tygra v srdci“ a jejich projev je spíš pokorný, takže by jim přeslušná charakteristika sedla víc.

Naprosto odlišným případem pak byli Sunshine, kteří svou popularitu drží pevně v ruce. Při jejich koncertu to vypadalo jako hra, kdo si na koho troufne víc – publikum na hudebníky, nebo kapela na fanoušky? Dav před třetí kapelou viditelně zhoustl, aby vzápětí skákal, kdykoli jim k tomu frontman Kay dal příležitost. Zatímco jeho spoluhráči si hleděli svého a s ničím se nepárali, Kay se každou chvíli zastavil na krajíčku pódia a natahoval ruku, aby si fanynky z prvních řad mohly Sunshine osahat na vlastní kůži. Ze zběsilého poga v závěrečné části a urputnosti, se kterou se publikum dožadovalo přídavku, šlo vyvodit, že většina přítomných se dostavila především kvůli nim.

Na jednu stranu mi bylo těch nevinných No Distance Paradise trochu líto, že jejich křtěná deska nebyla hlavním lákadlem večera, na druhou stranu s tím kapela určitě počítala a své slavnější bratry si pozvala ze strategických důvodů. V porovnání s tím, co mají odehráno Sunshine a co No Distance Paradise, byla odezva až nepoměrně dobrá a lze si představit, že s vydaným debutem z nich brzy budou hvězdy.